10 nejzajímavějších afrických kmenů

*Přehled toho nejlepšího podle redakce. Kritéria výběru. Tento materiál je subjektivní, není reklamou a neslouží jako návod k nákupu. Před nákupem byste měli požádat o odbornou radu.

Afriku lze bezpochyby považovat za nejrozmanitější, nejzáhadnější a nejkontrastnější ze všech částí našeho světa. Navzdory civilizačnímu pokroku, který provází nástup globalismu, žijí desítky milionů původních Afričanů stále v kmenech, stejně jako jejich vzdálení předkové. Na kontinentu žijí téměř tři tisíce takových kmenů, z nichž mnohé dodržují vlastní zvyky a náboženské praktiky. Způsob života některých domorodců je natolik zajímavý, že se k nim sjíždějí turisté z celého světa, aby okusili primitivní exotickou kulturu. Objevte deset jedinečných afrických kmenů, které překvapují a někdy i šokují civilizovaný svět.

Žebříček nejúžasnějších afrických kmenů

Hadza

Hodnocení: 5.0

Kmen Hadzabe neboli Hadza, čítající asi dva tisíce lidí, žije v severní části Tanzanie, poblíž jezera Eyasi. Mluví vlastním jazykem, žijí daleko od ostatních kmenů a komunikují hlavně mezi sebou. Odloučení jim umožnilo nejen zachovat si svou identitu, ale také je ochránilo před epidemií HIV a dalšími nemocemi, které by se mohly přenést při kontaktu mezi kmeny. Stejně jako před stovkami let jsou Hadžové lovci a sběrači. Na lov chodí pouze muži, a to buď sami, nebo v malých skupinách, když se loví velká zvěř. Jako zbraně používají luky a šípy s kamennými hroty. Aby lovci zvýšili účinnost lovu, pokrývají své šípy jedem vyrobeným z jedovatých rostlin, které rostou v hojném počtu v jejich biotopu. Je zvykem rozdělit si zabitou kořist v táboře rovným dílem. Muži i ženy sbírají a shromažďují potraviny, jako jsou ptačí vejce, ovoce, bobule, kořínky a divoký med, které tvoří velkou část skromné stravy Masajů. Hadzabe žijí v oddělených skupinách a putují z místa na místo. Žijí v chýších z trávy a větví, i když v období sucha mnozí z nich raději spí pod širým nebem. V kmeni prakticky neexistuje jasná společenská hierarchie, jsou zde pouze lidé, jejichž názory mají rozhodující váhu díky jejich osobním vlastnostem a zásluhám. Krávy jsou u žen vysoce ceněny a oblíbeny jako úspěšní lovci, kteří přinášejí spoustu kořisti. Členové kmene jsou aktivní, denně ujdou pět až devět kilometrů. Ale také se skvěle baví a hodně tančí a zpívá.

Masajové

Hodnocení: 4.9

Masajové žijí na savaně, v pohraniční oblasti, která zahrnuje jižní Keňu a západní Tanzanii. Celkový počet obyvatel kmene je necelý milion. Tento kmen má od pradávna pověst udatných bojovníků, ale jejich hlavním zaměstnáním není lov, ale chov dobytka. Krávy hrají v životě kmene nejdůležitější roli a jejich počet je měřítkem bohatství kmene. Podle masajské víry pro ně bůh deště v minulosti stvořil dobytek jako dar, takže všechny krávy v okolí jim právem patří. V minulosti docházelo k mnoha konfliktům s jinými africkými kmeny, když se Masajové snažili „získat zpět svůj majetek“, dnes se tradice krádeží dobytka pomalu stává minulostí. Díky kravám má kmen k dispozici mléko a hlavní stavební materiál, suchý hnůj, kterým zpevňuje stěny svých chýší. Pijí také kravskou krev, kterou získávají zvláštním způsobem: jemným šípem udělají do žíly zvířete čistou díru, odkud se krev odebírá do malé dýňové lahvičky, a rána se utěsní šupinkou hnoje. Krev se před konzumací obvykle mísí s mlékem. Členové kmene však jen velmi zřídka porážejí krávy na maso, protože tato zvířata považují za příliš cenná na to, aby je jedli. Každodenní život kmene je do značné míry podřízen tradici. Chlapci se od útlého věku učí pást dobytek a dívky se starají o chýši a připravují jídlo, přičemž toto rozdělení přetrvává po celý život. Dospělost je doprovázena iniciačními rituály, které zahrnují rituální bití a později obřízku, a to jak mužskou, tak ženskou. Masajové si potrpí na krásu, mužští i ženské představitelé si nechávají natáhnout ušní lalůčky až po ramena s těžkými šperky a jejich hlavy jsou obvykle vyholené. Neobvyklé jsou jejich pohřební tradice – po smrti dospělého domorodce je jeho tělo ponecháno na volném prostranství pro divokou zvěř, čímž je podle masajské úcty k koloběhu života v přírodě.

Vadoma

Hodnocení: 4.8

První, kdo objevil kmen lidí s nohama jako pštros, byl americký badatel Paul du Chayyu, který žil v druhé polovině 19. století. Po návratu z cesty na africký kontinent vydal knihu, v níž podrobně popsal své setkání s Wadomy. Ne všichni ve vědecké komunitě však v takový jev věřili. Potvrzení přichází po zveřejnění článku uznávaného etnografa Bustera Phillipse, který také navštívil obydlí Sapadiů, pštrosích lidí. Národ čítající méně než tisíc lidí, který žije v údolí řeky Zambezi na severu Zimbabwe. Přibližně 25 % kmene má od narození pouze dva krajní prsty a tři prostřední prsty chybí. Palec a malíček mají neobvyklý tvar, jsou také velmi dlouhé. Příčina této anomálie, zvané ektrodaktylie, spočívá v genetice: zřejmě jeden z předků Wadomů měl tuto zvláštnost a kvůli zákazu sňatků mezi kmeny se v komunitě rychle rozšířila. Zákon, podle kterého si chlapci a dívky mohou vybrat partnera pouze z řad členů kmene, platí dodnes a je přísně dodržován staršími. Kupodivu „pštrosí“ nohy nebrání Sapadiům v běžném způsobu života, který se točí kolem chovu dobytka, lovu, rybolovu a sběru.

Kalenjin

Hodnocení: 4.7

Kalenžinové žijí převážně v keňské provincii Rift Valley. V malém počtu se vyskytuje také v sousední Tanzanii a Ugandě. Počet obyvatel přesahuje tři a půl milionu. Kalenjinové dostali vlastní jméno až ve dvacátém století, předtím se jim říkalo prostě „kmeny mluvící jazykem Nandi“. Podle vědců je každý průměrný příslušník tohoto kmene rychlejší než většina ostatních lidí na světě. To potvrzují i fakta. Kalenjin potřebuje jen několik měsíců tvrdého tréninku, aby byl schopen konkurovat profesionálním běžcům. Ti, kteří mají dostatečnou motivaci pro velký sport, mají tendenci vynikat. Keňa získala v posledních desetiletích deset olympijských medailí v běhu a sedm z nich pochází z kmene Kalenjin. Tajemství těchto „superschopností“ spočívá v genetických předpokladech a také v životním stylu a stravě domorodců. Členové kmene se od útlého věku věnují chovu dobytka na dlouhé vzdálenosti, což přispívá k jejich vytrvalosti. Jejich strava zahrnuje pokrm zvaný ugali, který má vysokou energetickou hodnotu. Kromě pastevectví se kmen věnuje zemědělství, pěstování čaje apod. Kmenové rodiny mohou být polygamní i monogamní, přičemž počet manželek závisí na bohatství muže, protože za nevěstu se platí vysoká odměna.

Mursi

Hodnocení: 4.6

Kmen Mursi žije v Etiopii, poblíž hranic s Jižním Súdánem. Celkem jich je asi sedm a půl tisíce. Vedou tradiční africký způsob života: muži se starají o dobytek a hlídají hranice osady, zatímco ženy mají na starosti výchovu dětí, vaření, přinášení vody a mnoho dalších prací ve vesnici. Tyto lidi odlišuje řada podivných a brutálních zvyků, které dodržují již stovky let. Mursíjští válečníci nejsou ochotni jen zabíjet své nepřátele, každé takové zabití v jejich pojetí dodává člověku slávu, což dokazují zvláštní jizvy, které ukazují počet poražených nepřátel. Kvůli neustálým klanovým bojům (nejčastěji o pastviny a studny) neopouštějí domorodci své vesnice bez kalašnikova nebo alespoň těžkého dlouhého klacku, s nímž se učí bojovat už od dětství. Při jednom z hlavních mystických obřadů Mursiů manželky uspí své muže omamnými bylinami a pak je otráví silným jedem. Hlavní kněžka pak obejde chýše a dá mužům protijed. Takto uctívají své hlavní božstvo, ducha smrti zvaného Yamda. Mursiové jsou také známí tím, že jejich ženy nosí v dolním rtu hliněné disky. Takové „ozdoby“ začínají dívky nosit od 20 let a dělají to zcela dobrovolně. Mladá žena s talířem o průměru až 12 centimetrů a s vyraženými dvěma spodními zuby (aby nepřekážely ploténce) je považována za záviděníhodnou nevěstu, za kterou musí ženich zaplatit nemalé výkupné.

Himba

Hodnocení: 4.5

Himbové žijící v severní Namibii jsou kočovný národ, který čítá až 50 000 osob. Jejich hlavním zaměstnáním je chov dobytka. Krávy jsou považovány za nejdůležitější zvíře, dávají mléko, jehož produkty tvoří základ stravy kmene. Krávy slouží také jako univerzální platidlo a zároveň ukazatel postavení člena kmene. Maso jedí Himbové jen velmi zřídka; z rostlinných potravin konzumují klíčky, kukuřici a proso. V drsném podnebí provincie Cunene s extrémními vedry až 60 stupňů a prudkými poklesy teplot se ovoce a zelenina na kamenitých půdách nevyskytují. Nejtěžší je zde voda, takže téměř všechna čistá voda se používá na pití a vaření. Aby si Himbové udrželi čistou pokožku a chránili ji před sluncem, potírají si ji každý den speciální směsí oleje, rostlinných výtažků a drcené sopečné pemzy. Večer seškrábnou zaschlou mast a zároveň očistí kůži od nečistot a chlupů. Ženy si jimi také zakrývají vlasy, obvykle je splétají do dredů a přidávají k nim cizí vlasy (obvykle darované manželem). Kromě toho nosí ženy kmene Himba na krku, pažích, kotnících, pase a ve vlasech nejrůznější náramky vlastní výroby. Nosí sukně z kozí kůže zdobené mušlemi. Typická kmenová osada se skládá z pletených kuželovitých domů pokrytých blátem a hnojem. Rodinný zvyk Himbů nezahrnuje koncept manželské věrnosti, ale existuje tradice výměny manželek při různých oslavách.

Karo

Hodnocení: 4.4

Malý, ale pestrý africký kmen čítající asi tisíc lidí žijících v jižní Etiopii je známý svou zálibou v malování na tělo a výrobě šperků. Členové kmene nosí od útlého dětství korálky, květinové girlandy a dokonce i náhrdelníky z hmyzích křídel. Při malování těla rostlinnými barvami dávají Kharové přednost geometrickým tvarům, jako jsou spirály, kruhy a pruhy. Nezapomíná se ani na obličej – na něj se nanáší maska ze směsi jílu, černého uhlí, křídy a dalších přísad. Tělo se zdobí předměty, které jsou po ruce, například půlkami sušených dýní, kukuřičnými klasy, peřím apod. Ženy rády nosí na krku velké množství dlouhých korálků, ale náušnice v uších jsou častější u mužů. Módní domorodci si také propichují spodní ret a do otvoru strkají malý kousek klacíku. Každodenní život Káro se skládá z pastevectví a lovu, i když v poslední době muži stále častěji odcházejí za prací do okolních měst. Ženy zůstávají doma a věnují se domácím pracím, například úpravě kůží. V africkém kmeni se praktikuje polygamie, muž si může vzít tolik manželek, kolik může poskytnout, obvykle ne více než dvě nebo tři.

Hamer

Hodnocení: 4.3

Kmen Khamerů v etiopském údolí Omo čítá něco přes 40 000 lidí. Jejich hlavní činností je chov dobytka, což výmluvně dokládá místní jazyk, který například čítá až třicet definic barvy a struktury kůže domácích zvířat. Všechny fáze kmenového života jsou přísně regulovány tradicí. Mužskou dospělost doprovází iniciační rituál, při němž musí mladý muž čtyřikrát za sebou přeběhnout přes hřbet skupiny dobytka, aby prokázal svou hbitost a odvahu. Teprve potom bude považován za skutečného muže a bude se moci oženit. V případě neúspěchu bude muset mladý muž počkat rok, než se o to pokusí znovu. Dívky z kmene jsou před svatbou vystaveny ještě těžší zkoušce. Podle zvyku se na 24 hodin oddělí od mužů a na kuráž pijí alkoholický nápoj zvaný bordeaux. Ráno k nim přicházejí mladí chlapci a dívky, kteří se snaží svým chováním vyvolat hněv, a budoucí ženichové na to reagují bitím dřevěnými holemi. Většině žen tak po rituálu zůstávají na těle jizvy, které jsou zdrojem hrdosti a zvyšují jejich hodnotu v očích potenciálních manželů. Ne každý si však může dovolit sňatek, protože musí otci dívky zaplatit výkupné ve výši sedmi až deseti krav. Kromě módy jizvení jsou většinou dobře upravení. Ženy si pravidelně natírají vlasy speciální směsí a splétají si z nich copánky, velmi oblíbené jsou u nich náramky a korálky. Za normální se považuje i každodenní čištění zubů stonky rostliny. I Hameriové jsou mistry v malování na tělo, z nichž každé nese specifický význam.

Guereros

Hodnocení: 4.2

Naprostá většina afrických kmenů si vystačí s minimem oblečení, což vzhledem k horkému tropickému podnebí není překvapivé. Existují však i výjimky, jako například Guererovi, kteří vynikají pestrým viktoriánským oblečením. Kmen má asi 240 000 obyvatel, chovatelů dobytka, obchodníků a řemeslníků. Na počátku 20. století byli Guererové využíváni jako otroci německou koloniální armádou a opakovaně se bouřili, nakonec získali nezávislost, ale ve válce ztratili 80 % obyvatelstva. Tehdy se módní oblečení, které přinesli křesťanští misionáři, stalo nedílnou součástí kmenové kultury. Svou roli sehrálo i přesvědčení, že kdo nosí šaty nepřítele, zbavuje ho moci. Dnes se hererské ženy obvykle oblékají do pestrých dlouhých patchworkových šatů s objemnými rukávy. Obraz doplňují speciální klobouky v podobě bizoních rohů. Mimochodem, tento prvek šatníku slouží také jako zvláštní symbol prosperity – čím bohatší je manžel, tím delší jsou „rohy“ na manželčině pokrývce hlavy. Při slavnostních příležitostech a pohřbech nosí muži oděv ve stylu německých vojenských uniforem z roku 1900. Guereros si všechny tyto oděvy šijí sami, umění jejich výroby si ženy kmene předávají z generace na generaci.

Vodabe

Hodnocení: 4.1

Wodabe jsou kočovný kmen žijící v africké oblasti sahelské savany, která zahrnuje Nigérii, Kamerun, Středoafrickou republiku a několik dalších zemí. Název wodabe znamená „ti, kdo ctí tabu“, což odkazuje na dodržování starobylých tradic a obřadů. Guererové mají 45 000 obyvatel a živí se převážně pastevectvím, například chovem krav zebu, oslů a velbloudů. Rodiny jsou většinou polygamní, a pokud má muž dostatečně velké stádo, může si dovolit až čtyři manželky. Manželství jsou volná, každý z manželů se může rozvést a žít s jiným členem kmene. Ačkoli rodiny jsou tradičně vytvářeny na základě dohody rodičů, domluva mezi mladými lidmi, kteří se mají rádi, není neobvyklá. Pokud se jim podaří utéct a společně se najíst, než je odhalí příbuzní nevěsty, je manželství považováno za uzavřené. Kultura vody se točí kolem kultu mužské krásy. Například neatraktivní muž může své ženě dovolit, aby se „vyřádila“ a pořídila si dítě s atraktivnějším kmenovým mužem. Hlavní slavností je Gerewolf, soutěž mužské krásy. Účastní se ho mladí muži z několika klanů, kteří si pestře pomalují obličeje a celé hodiny tančí, přičemž prokazují vytrvalost, pružnost, bílé zuby a schopnost koulet očima. Starší ženy z kmene v tuto dobu povzbuzují ty nejaktivnější a posmívají se těm, kteří jsou slabší. Na konci soutěže ukáží tři dívky, které představují jakousi porotu, na tři vítěze. Následuje hostina a se soumrakem se vítězové, jejich vybraní „porotci“ a kmenová mládež v párech uchýlí do savany, kde pokračují v oslavách.