15 nejslavnějších německých spisovatelů

*Přehled toho nejlepšího podle názoru redakce. Kritéria výběru. Tento materiál je subjektivní, nejedná se o reklamu ani o prodejní akci. Před nákupem je třeba se poradit s odborníkem.

Německá škola myslitelů a filozofů měla velký vliv na kulturu – a zejména na literaturu. Prakticky každá kniha tohoto německého spisovatele má hluboké metaforické a morální poselství. Ať už v oblasti filozofie, nebo ve směru mladé ad

Čtení literatury německých autorů je tedy skvělý způsob, jak si rozšířit obzory nebo pochopit něco o lidské povaze. A pro ty, kteří se chtějí seznámit s nejznámějšími německými autory, jsme sestavili seznam nejoblíbenějších autorů. Zahrnuje 15 německých spisovatelů, od klasiků po moderní autory, od umělecké školy po autory knih pro děti a mládež.

Na základě údajů z internetových obchodů knihkupců jsme sestavili žebříček 15 nejznámějších německých autorů. Čím více nákupů a uložení autor má, tím vyšší je jeho pozice v žebříčku top.

Obsah článku

Přehled nejslavnějších německých autorů

Nominace	místo	Autor	Hodnocení
Přehled nejslavnějších německých spisovatelů	1	Bernhard Schlink	4.1
2	Cornelia Funke	4.2
3	Otfried Proisler	4.3
4	Kerstin Geer	4.4
5	Patrick Suskind	4.5
6	Heinrich Böll	4.5
7	Michael Ende	4.5
8	Johann Wolfgang von Goethe	4.6
9	Thomas Mann	4.7
10	Hermann Hesse	4.7
11	Günter Grass	4.7
12	Anne Franková	4.8
13	Franz Kafka	4.8
14	Erich Maria Remarque	4.9
15	Ernst Theodor Amadeus Hoffmann	5.0

Bernhard Schlink

Hodnocení: 4.1

Bernhard Schlink začal svou kariéru v poměrně frivolním žánru, v detektivních románech soukromého detektiva. Je to přinejmenším začátek. Sám autor je doktorandem, profesorem a úspěšným právníkem specializujícím se na ústavní právo. Nikdo nečekal, že začne s bulvárem.

Soukromé detektivní romány však byly jen začátkem literární kariéry. Bernhardu Schlinkovi přinesla popularitu jeho kniha nazvaná Čtenář. Kniha vyšla v roce 1995 – a téměř okamžitě se dostala na seznam bestsellerů New York Times.

Popularita Čtenáře je zasloužená. V románu se spisovatel zabýval některými obtížnými a často tabuizovanými tématy, jako je otázka viny, vztah mezi dospívající a dospělou ženou a nacismus. Kritici však tvrdí, že Předčítač je kniha o odpuštění. A mají částečně pravdu. I když se samozřejmě jedna z postav v knize dopouští zločinu proti lidskosti.

Bernhard Schlink, vzděláním i povoláním právník, se ve svých knihách často zabývá otázkou viny a neviny. I v prvních, „bulvárních“ románech jsou tyto pojmy nahlíženy optikou nejistoty minulosti. Někdy se však věnuje i jiným tématům a obrací své příběhy k lásce, místu žen ve světě, moci a velikosti.

Cornelia Funke

Hodnocení: 4.2

Cornelia Funke je německá spisovatelka, která se proslavila svými romány pro děti a mládež. V době psaní tohoto článku jí vyšlo něco přes 40 knih, z nichž pět bylo zfilmováno. Cornelia Funke je známá především díky své trilogii Inkoustové srdce, jejíž první kniha se stala předlohou pro stejnojmenný hollywoodský velkofilm.

Cornelia Funke je literárními kritiky velmi oceňována. Za film Král zlodějů získala dvě americké ceny. Deník The Guardian ho označil za významného představitele dětské literatury. V roce 2005 byla Cornelia Funkeová v deníku Times označena za nejvlivnější Němku planety.

Oblíbeným žánrem Cornelie Funkeové je fantasy. Série Divoké slepice je však napsána v žánru klasické dětské literatury a pojednává o skupině dívek, jejich dospívání a vztahu k ostatním lidem. „Král zlodějů“ je navzdory některým fantastickým předpokladům také o chlapeckých přátelstvích a dobrodružstvích.

Toto chápání dětství mělo pro Cornelii Funkeovou svůj důvod. Před vydáním první knihy pracovala v sociálních službách. Mezi její povinnosti patřila péče o postižené děti. A spisovatel poznamenal, že malé děti velmi oceňují fascinující příběhy, které jim pomáhají odvést pozornost od nepříjemné reality. Proto jsou její knihy poněkud eskapistické – chcete „utéct“ do popisovaných zápletek a světů.

Otfried Proissler

Hodnocení: 4.3

Otfried Proissler, německý autor působící v druhé polovině 20. století, se nemůže pochlubit rozsáhlou bibliografií. Za téměř šest desetiletí své práce vydal necelý tucet knih. Ale je velmi dobře známý i v bývalém Sovětském svazu.

Jeho knihy se poprvé objevily v postsovětském prostoru na počátku 90. let 20. století. Tyto dětské pohádky, které zároveň fantazírovaly, rozesmívaly a nastolovaly otázky důležité pro každé dítě, si oblíbili chlapci, dívky i jejich rodiče. Ottfried Proeisler debutoval v roce 1956 knihou Malý vodník.

Tradiční záporné postavy německé, slovanské a městské mytologie – vodníci, duchové a Baba-Jaga – se v Prosslerových knihách objevují jako kladné. Tímto přístupem se odlišuje od ostatních spisovatelů pro děti. Měl také zásadní vliv na pozdější umělecká díla – děti už nebylo možné strašit strašidly nebo Babou Jagou.

Po smrti Ottfrieda Proislera v roce 2013 vydali jeho příbuzní spisovatelovy paměti. A zdaleka nejde o dětskou literaturu. Spisovatel byl za druhé světové války vězněn jako sovětský voják a své zážitky líčí ve svých pamětech.

Kerstin Geer

Hodnocení: 4.4

Kerstin Geerová je současná německá spisovatelka, která je známá především svými knihami z žánru literatury pro dospívající (přesněji tzv. young ad

Vzhledem k tomu, že je literatura Kerstin Geerové určena mladým dívkám, není fantazijní předpoklad na prvním místě. Jeho knihy se soustředily na zážitky jeho hrdinek z historických událostí. Kritici dílo Kerstin Geerové nehodnotí příliš pozitivně kvůli jisté klišovitosti a upozorňují také na zjevné používání běžných postupů teenagerovské literatury, což však nezabránilo tomu, aby se trilogie „Timeless“ stala nesmírně populární nejen v Německu, ale i mimo něj.

Tento německý spisovatel se však nemůže pochlubit jen beletrií pro dospívající. Její bibliografie zahrnuje romány, které vycházejí z děl a kosmologie J. K. Rowlingové. . . Tolkien. Do ruštiny (a dokonce i do angličtiny) však byla přeložena jen hrstka knih mimo trilogii Timeless.

Patrick Suskind

Hodnocení: 4.5

Patrick Suskind je jedním z nejskvělejších a nejznámějších představitelů německé postmoderny. Jeho nejpopulárnější román Parfumér. Příběh vraha“ byl přeložen do 47 jazyků a po celém světě se ho prodalo více než 12 milionů výtisků. O knize byl natočen také skandální film.

Německý spisovatel se však těšil místní popularitě již o něco dříve díky monologické hře „Kontrabas“. Autor v něm položil otázku, jaké místo má ve světě „malý člověk“. Aby se lidé „udrželi“, jsou nuceni obětovat podstatné prvky svého života práci, produktivitě a úspěchu.

Patrick Suskind’s Contrabass se prosadil jako dramatik. Autor nejen divadelních děl, ale i filmových scénářů. Později se zabývá také otázkami života „malého člověka“. Toto téma bylo například zpracováno v Holubici a částečně v Příběhu pana Sommera.

„Parfumér“ je v pořadí druhým autorovým publikovaným dílem. A právě to ho proslavilo po celém světě. Kromě filmové adaptace se stala předlohou pro rockovou operu a posloužila jako inspirace pro skupiny Rammstein, Aria a Maity.

Heinrich Boell

Hodnocení: 4.5

Heinrich Böll je jedním z nejslavnějších německých spisovatelů. Úspěšný spisovatel (v roce 1972 obdržel Nobelovu cenu), překladatel, dramatik a textař, uznávaný doma i v zahraničí.

Německou i světovou proslulost mu přinesly dva romány Kulečník o půl jedenácté a Očima klauna, které vyšly na počátku 60. let. První je věnována kritice nacismu a vyjadřuje téměř pacifistický pohled autora. Böll nenávidí válku a vše, co s ní souvisí. A jeho román Očima klauna kritizuje náboženství a církevní instituce.

Kritika ocenila dílo Heinricha Bölla. Poznamenali, že autor ve svých dílech velmi přesně postihuje realitu a nebojí se ukázat „nepohodlná“ témata, včetně těch, která se týkají kritiky německého nacionalismu, a umně vytváří postavy – jejich charaktery jsou strukturované, detailní a velmi realistické.

Heinrich Böll ve svých posledních dílech kritizuje státní mechanismy, které zasahují do života běžných občanů. Jsou jí věnovány knihy „Ztracená čest Kateřiny Blumové…“ a „Opatrné obléhání“. Autor ve svých románech poukazuje nejen na nebezpečí ze strany státu, ale i tisku – a často mezi nimi příliš nerozlišuje.

Michael Ende

Hodnocení: 4.5

Michael Ende je jedním z nejfilmovanějších spisovatelů pro děti druhé poloviny dvacátého století. Jeho literaturu však lze jen stěží označit za „vhodnou výhradně pro děti“. Příběhy, které ve svých knihách vypráví Michael Ende, osloví i dospělé, protože pečlivě balancují na hraně dětského vnímání a dostatečně závažných životních témat.

Asi nejznámějším dílem Michaela Endeho je Nekonečný příběh. Je však velmi populární, především díky četným filmovým adaptacím (tři filmy, seriál a dokonce i počítačová hra). Děj a obraznost Nekonečného příběhu jsou prodchnuty prvky germánské mytologie, okultismu Aleistera Crowleyho a dokonce i eskapismu a samotná struktura knihy naznačuje, že se jedná o „work in progress“, což značně ztěžuje její sledování. Proto je velmi obtížné označit tento román za dětskou literaturu.

Ale Kouzelný punč, který se stal předlohou pro animovaný seriál Wunschpunsch, je docela zajímavým dílem dětské literatury. Ponurý příběh, který se bude líbit zejména chlapcům a dívkám starším 12 let. Ani my ostatní nejspíš nebudeme schopni rozluštit symboliku, kterou autor v „druhé vrstvě“ skrývá.

Johann Wolfgang von Goethe

Hodnocení: 4.6

Johann Wolfgang von Goethe není jen jedním z nejslavnějších německých spisovatelů. Byl doslova zakladatelem nového literárního žánru, tzv. výchovného románu.

„Výchovný román je zvláštním proudem osvícenské literatury, který zahrnuje podrobný popis morálního, duchovního a psychologického vývoje hlavního hrdiny. Tento žánr vznikl vydáním Goethova díla Wilhelma Meistera Léta učení, v němž hlavní hrdina prochází během svého života radikální změnou myšlení. Na začátku románu je postava milovníkem umění, který sní o tom, že se stane hercem, ale nakonec, po několika letech „učednictví“, pronikne do „prózy života“ a získá nové, mnohem přízemnější cíle.

Nejznámějším Goethovým dílem je však bezpochyby Faust, monumentální dílo, které vznikalo více než 60 let. Byla přeložena do téměř všech světových jazyků, několikrát zfilmována a hrána v divadelních představeních. „Faust“ vznikal po celý Goethův život – a doslova tak odráží všechny metamorfózy autorovy tvorby, počínaje dramatickým dílem a konče sbírkou fabulací, v nichž se spisovatel snaží pochopit podstatu politiky, filozofie a přírodních věd. Druhá část tragédie byla navíc napsána v době romantismu, takže je plná těžko pochopitelných a rozpoznatelných metafor.

Thomas Mann

Hodnocení: 4.7

Thomas Mann byl německý spisovatel, proslulý zejména svými epickými romány. Jeho próza je intelektuální, stylově navazuje na myšlenky slavných Českych autorů. Stejně jako Tolstoj a Dostojevskij, které Thomas Mann označuje za své učitele, píše autor rozvážně a své romány naplňuje množstvím popisů, detailů a podrobností.

Jestliže však styl Thomase Manna napodobuje romány 19. století, obsah jeho děl je bližší próze 20. století, kdy skutečně psal. Autor se ve svých dílech nevyhýbá odvážným a agresivním tématům.

Důležitým tématem většiny děl Thomase Manna je blížící se smrt. Způsob, jakým ji lidé prožívají, jak ji prožívají a jak se při ní cítí. Romány se zabývají také otázkami blízkosti pekelného světa, doplněnými o předtuchu zhroucení obvyklého světového řádu se všemi možnými důsledky.

Thomas Mann získal v roce 1929 Nobelovu cenu za literaturu. Porota vyzdvihla jeho román Buddenbrookovi. V tomto díle autor líčí život a pád stejnojmenné rodiny bohatých obchodníků. Kniha Buddenbrokes je částečně autobiografická. Román zahrnuje čtyři generace jedné rodiny a zachycuje období jejího vzniku i úpadku.

Hermann Hesse

Hodnocení: 4.7

Hermann Hesse byl německý spisovatel, který byl kritikou označován za posledního přeživšího romantika. Není divu. V letech 1896-1962, kdy Herman Hesse psal, již mladí autoři ve svých románech zkoumali zvláštnosti modernismu a postmodernismu, zatímco spisovatel se držel tradice německé klasické literatury a tvořil stejným směrem jako Goethe a Schiller.

Prvky romantismu lze vysledovat téměř ve všech, i v pozdějších Hesseho dílech. V jeho románech se postavy konfrontují s okolním světem, vydávají se na cesty nebo se snaží najít samy sebe. Autor také často maskuje jeden žánr za jiný. Zvláště patrné je to v jeho nejznámějším, skutečně zásadním díle – románu Hra na korálky, za který Herman Hesse obdržel v roce 1946 Nobelovu cenu za literaturu.

V tomto filozofickém eseji převlečeném za surrealistický román popisuje Hesse kulturní kolaps společnosti. Hra s korálky se odehrává v budoucnosti, kdy lidé ztratili schopnost posuzovat autority. A tak se filozofie stala předmětem debat novinářů, umělci se začali hádat o ekonomii a každý umělecký exemplář se stal pouhým předmětem zábavy pro veřejnost.

Günter Grass

Hodnocení: 4.7

Günter Grass je německý spisovatel, známý svými pokusy o zkoumání podstaty nacismu. A není to choulostivé téma, kterého se dotýká jen tak pro nic za nic. Byl svědkem morálního úpadku celého Gdaňsku (dnes Gdaňsk) a dobrovolně se přihlásil do Wehrmachtu.

Günter Grass se k tomu také dobrovolně přiznal, ale až v roce 2006. Říká, že do wehrmachtu vstoupil jen proto, aby unikl z domova svých rodičů, z rodného města, kde byl podle svého názoru „sociálně uvězněn“. Spisovatel navíc upřímně přiznal, že podlehl vlivu nacistické propagandy, která vštěpovala mladým lidem hrdinské a vlastenecké myšlenky.

První autorova díla spatřila světlo světa po druhé světové válce. Začínal jako autor drobných divadelních her a básní, příležitostně se „pouštěl“ do divadla absurdity. A v roce 1959 vydal Günter Grass román Plechový bubínek, který se proslavil a stal se populárním i za hranicemi Německa.

„Plechový bubínek je vynikajícím příkladem díla Günthera Grasse. Pomocí technik, jako je „nespolehlivost vypravěče“ a hojnost stručných forem, vypráví autor ironická a pochmurná podobenství. Autor však tímto prizmatem zkoumá skutečné jevy a události.

Grass je nositelem Nobelovy ceny za literaturu, kterou obdržel v roce 1999.

Anne Franková

Hodnocení: 4.8

Nazývat Annu Frankovou „německou spisovatelkou“ asi není úplně správné. Tato dívka záměrně nevydala jedinou knihu. Přesto její Deník Anny Frankové, vydaný až po její smrti, významně ovlivnil světovou kulturu, historii a dokonce i politiku.

Anna Franková byla rodilá Němka. Narodila se v roce 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem. Byla však Židovka a po nástupu Hitlera k moci musela s rodinou odejít do Nizozemska. Ale i tam byla dívka nalezena – a poslána se svou rodinou do Osvětimi.

„Deník Anny Frankové“ je sbírka zápisků, které si dívka začala psát v červnu 1942. Kritizoval v něm nacismus a připomínal válečné zločiny spáchané stoupenci Hitlerova režimu na Židech. „Deník Anny Frankové není tak docela literaturou, je to úplný historický dokument, záznam o pronásledování a útlaku a jedno z vyprávění o holocaustu.

Zápisky Anny Frankové vyprávějí o životě v azylovém domě. O sobě, svých příbuzných a ostatních obyvatelích tohoto úkrytu. Zápisky končí 1. srpna 1944 – tři dny předtím, než gestapo zastřelilo obyvatele ústavu. Jen několik měsíců před smrtí Anny Frankové na tyfus, kterým se nakazila v nacistickém koncentračním táboře.

„Deník Anny Frankové byl přeložen do několika jazyků včetně ruštiny a stal se předlohou pro řadu divadelních představení a filmů.

Franz Kafka

Hodnocení: 4.8

Franz Kafka je nejen jedním z nejslavnějších německých spisovatelů, ale v podstatě i klíčovou postavou literatury dvacátého století. Jeho znepokojivá, těžko čitelná a srozumitelná díla se zabývají otázkami strachu, strachu z autority, moci a okolního světa.

Většina Kafkových děl má stejnou dějovou linii. Vyprávějí příběh muže, který čelí neskutečným, nepochopitelným potížím. V Proměně se hlavní hrdina z neznámého důvodu promění v tak odporný hmyz, že se mu vyhýbají i jeho příbuzní – a trpí pocitem viny, že už není schopen uživit svou rodinu. V románu Proces je ústřední postava z neznámých důvodů zatčena – a v průběhu celého románu, který prochází světem surrealistické byrokracie, se snaží zjistit příčinu nebo alespoň rozsudek. V nedokončeném Zámku přichází hlavní hrdina do surrealistické vesnice, kde se snaží alespoň udržet.

Kafkovy romány se vyznačují tématem odcizení. Jeho postavy ztrácejí kontakt se společností nebo jej nenalézají (jak je to znázorněno v dílech „Amerika“ a „Zámek“). Kafkovy romány se vyznačují také tématy odcizení, existenciálních otázek a pocitů viny a úzkosti.

Za zmínku stojí, že Franz Kafka vydal za svůj život jen několik povídek. Většina jeho díla spatřila světlo světa až po jeho smrti – díky rozhodnutí jeho vykonavatele, který našel rukopisy a náčrty.

Erich Maria Remarque

Hodnocení: 4.9

Erich Maria Remarque je jedním z nejznámějších spisovatelů „ztracené generace“. Narodili se mezi dvěma světovými válkami, byli posláni na frontu ve velmi raném věku a rychle poznali smrt. To se stalo leitmotivem jejich práce.

A nejslavnější dílo Ericha Marii Remarqua Na západní frontě beze změny názorně ukazuje život a chování „ztracené generace“. I když se odehrává v době první světové války. Hlavní hrdina románu – devatenáctiletý Němec Paul Baumer, který odjel na západní frontu a tam se setkal s realitou vojenského života, ne tak „růžovou“, jak je vykreslovala německá propaganda.

„Na západní frontě beze změny“ byl natolik protiválečný román, že NSDAP v roce 1930 nejprve zakázala promítání díla a s nacisty u moci v nemilosti i samotnou knihu. Spolu s dalšími Remarqueovými díly byly výtisky zabaveny v obchodech a knihovnách (včetně soukromých) a veřejně spáleny.

Také ostatní díla Ericha Marii Remarqua, snad s výjimkou „Úkrytu snů“, se tak či onak zabývají tématem války. Například v románu Tři kamarádi jsou postavy pronásledovány vzpomínkami na válečnou minulost. A ve svém posledním životním románu Noc v Lisabonu autor otevřeně kritizuje nacismus a ukazuje, jak znatelně zasáhl Evropu.

Ernst Theodor Amadeus Hoffmann

Hodnocení: 5.0

Ernst Theodor Amadeus Hoffmann je jedním z nejzářivějších představitelů klasického německého romantismu, i když se jeho dílo výrazně liší od ostatních spisovatelů své doby. V jeho dílech lze nalézt prvky satiry a sarkasmu, i když celková mytologie a kosmologie jsou působivé – realita je mytologizovaná, prolíná se s nebeským a nadpřirozeným světem, mísí se s nimi – a každý jev má jak obyčejné, tak neobyčejné stránky.

Hoffmann se ve své tvorbě neomezoval pouze na literaturu. Je známý jako skladatel i jako výtvarník. V moderním světě však Hoffmannovi přinesly popularitu jeho dva dystopické příběhy, Louskáček a Písečný muž.

„Písečný muž“ nemá na první pohled nic společného s Písečným mužem, postavou z lidových legend. Ale teprve při pozdějším zkoumání si člověk všimne hluboké symboliky a přidané úrovně mytologie v díle. Příběh, který je pro Hoffmanna považován za stěžejní a určuje jeho dílo, vypráví o Nathanielovi, muži, který ztratí rozum poté, co se podívá skrz dalekohled. Hlavním symbolem díla je však panenka. Následně se objevil v mnoha dílech dalších spisovatelů.

„Louskáček a myší král“ je sice pohádka pro děti, ale zároveň názorně ukazuje zvláštnosti Hoffmannova díla. Jak se děj tohoto „příběhu v příběhu“ rozvíjí, protínají se dva světy – realita a fantazie. Postavy, které bývaly lidmi, se stávají panenkami a panenky na hraní se stávají lidmi. Hoffmann navíc používá prostředek „nespolehlivého vypravěče“ – dívka Marie, která vypráví svá dobrodružství v kouzelné zemi, má horečku. Není tedy jasné, zda jí věřit.

„Louskáček se stal obzvláště populární poté, co Pjotr Čajkovskij napsal balet na motivy této pohádky. Alexander Dumas otec také provedl vlastní přepracování díla. Louskáček se stal námětem mnoha kreslených filmů a komiksů.