15 nejvyšších sopek Jižní Ameriky

*Nejlepší podle redakce. Informace o kritériích výběru. Tento materiál je subjektivní, není reklamou a není návodem k nákupu. Před nákupem je nutná konzultace s odborníkem.

Sopky jsou zvláštním typem geologických útvarů v zemské litosféře, kde magma vystupuje na povrch, z něhož uniká láva, popel a pára. Samotný název „sopka“ pochází z názvu boha ohně v římské mytologii. Jsou zde aktivní i vyhaslé sopky. První z nich jsou útvary, které byly aktivní alespoň jednou v lidské historii. Většina sopek však patří k druhému typu, který ukončil svou činnost před desítkami tisíc nebo dokonce miliony let. Nejmladší z nich se většinou nacházejí uprostřed horského systému Kordiller And v západní části Jižní Ameriky. Mnohé z těchto sopečných vrcholů dosahují závratných výšek. Zjistěte, které jihoamerické sopky jsou nejvyšší.

Nejvyšší sopky Jižní Ameriky

Nominace	místo	název	vysoká
Nejvyšší sopky Jižní Ameriky	1	Sierra Nevada de Lagunas Bravas	6173METRŮ
2	San Pedro	6145 metrů
3	Aucanquilcha	6176 metrů
4	Pular	6 233 metrů
5	Chimborazo	6 310 metrů
6	Ampato	6 288 metrů
7	Parinacota	6 348 metrů
8	Tupungato	6565 m
9	Incahuasi	6621 metrů
10	Koropuna	6 377 metrů
11	Sahama	6542 metrů
12	Llullaillaco	6 739 metrů
13	Nevado Tres Cruces	6749 metrů
14	Monte Pissis	6 795 metrů
15	Ojos del Salado	6893 metrů

15. místo – Sierra Nevada de Lagunas Bravas

Pořadí: 3.6

Sopečný komplex Sierra Nevada de Lagunas-Bravas se nachází na hranici mezi argentinskou provincií Catamarca a chilskou oblastí Atacama, v odlehlé části Centrálních And. Oblast je velmi nepřístupná, zatím se ji podařilo prozkoumat jen velmi málo. Celková rozloha je přibližně 225 km2. Většina z nich vznikla během holocénu z produktů ignimbritových erupcí. Nejvyšší bod komplexu sopečných dómů se nachází v nadmořské výšce 6173 metrů.

#14 San Pedro

Hodnocení: 3.7

Jedna z nejvyšších aktivních sopek světa s vrcholem ve výšce 6 145 metrů nedaleko pouště Atacama v severním Chile. Údolím protéká řeka Loa, nejdelší chilská řeka, dlouhá 440 kilometrů. San Pedro je stratovulkán; kužel byl vytvořen andezitovými lávovými proudy. Vysoké sedlo ji spojuje se sopkou San Pablo ve výšce 6092 m na západě. Na kráter poprvé vystoupil v roce 1903 francouzský horolezec George Corty v doprovodu chilského průvodce Filemona Moralese. Sopka je bouřlivá: v minulém století byla sedmkrát aktivní, naposledy vybuchla v roce 1960. Dnes tento gigant leží v nečinnosti a čas od času vypouští škodlivé výpary, ale to nebrání turistům z celého světa, aby se na vrchol San Pedra vydali.

13. místo – Aukanquilcha

Hodnocení: 3.8

stratovulcanquilcha v chilské provincii Antofagasta je součástí devět kilometrů dlouhého pásma 20 sopek. Zvedá se 1250 metrů nad okolní krajinu a dosahuje výšky 6 176 metrů nad mořem. Sopečná činnost v této oblasti začala asi před 11 miliony let a poslední erupce Aukankilchy proběhla na konci pleistocénu. Ve dvacátém století zde byla hornická vesnice. Dělníci těžící síru v dole, který leží uvnitř svahu, žili trvale v nadmořské výšce pět a půl tisíce metrů. Po vytěžení dolu byla vesnice opuštěna a silnice nakonec podemlely sesuvy půdy. Sopka je dnes v klidovém stavu a vykazuje značnou fumaronovou aktivitu, což znamená, že z ní puklinami tryskají horké plyny.

12. místo – Pular

Hodnocení: 3.9

Velký stratovulkán Pular se nachází na severu Chile, asi 15 km od hranic s Argentinou. Spolu s horou Cerro Payonales tvoří vysoký sopečný hřeben dlouhý asi 12 kilometrů. Hora Pular se tyčí do výšky 6 233 m n. m. Masiv Payones Pular je tvořen dacitovými a andezitovými horninami a má rozlohu více než 300 km2.

11. místo – Chimborazo

Hodnocení: 4.0

Chimborazo je vyhaslá sopka vysoká 6 310 metrů, nejvyšší bod Ekvádoru. Předpokládá se, že poslední erupce proběhla kolem roku 400-700 našeho letopočtu. Hora je součástí pohoří Cordillera Occidental, které patří do horského systému And v Ekvádoru. Nachází se 150 km od Quita, hlavního města státu. Na úpatí sopky teče řeka Guayas. Led pokrývající horní část sopky byl po dlouhou dobu zdrojem vody pro obyvatele okolních oblastí. Led se těžil také za účelem chlazení potravin v horkém podnebí, protože lednice byla ještě před několika desetiletími pro mnoho obyvatel ekvádorských provinčních měst a vesnic luxusním zbožím. V současné době se ledová pokrývka v důsledku globálního oteplování dramaticky zmenšila. Na sopku bylo poprvé vystoupeno v roce 1880. Zajímavostí je, že měřeno od středu Země je Chimborazo o několik kilometrů vyšší než Mount Everest.

10. místo – Ampato

Hodnocení: 4.1

Sopka Ampato se nachází na jihu Peru, asi sto kilometrů severozápadně od města Arequipa. Jeho nadmořská výška je 6 288 metrů. Patří do komplexu Sabancaya, který se skládá ze tří spících stratovulkánů. V zimě je vrchol pokryt sněhovou čepicí. Sopka je známá tím, že na jejích svazích objevila v roce 1995 expedice vedená americkou archeoložkou Joan Reinhardtovou v ledu dokonale zachovalé tělo třináctileté incké dívky. Nález pochází z poloviny 15. století našeho letopočtu. „Paní z Ampata“, jak ji nazvali archeologové, byla zřejmě obětována inckým bohům svými krajany, aby uklidnila sopku, která zuřila… Při dalším průzkumu svahů Ampata našli vědci další tři taková tělesa.

9. místo – Parinacota

Hodnocení: 4.2

Spící sopka Parinacota se nachází v národním parku Lauca nedaleko chilsko-bolivijských hranic. Spolu se sopkou Pomerape tvoří komplex Pajacata v západních Kordillerách. Parinacota dosahuje výšky 6348 metrů a její kráter je široký 300 metrů. Při jedné z nejsilnějších erupcí sopky před asi 8 000 lety se uvolnilo šest kilometrů krychlových žhavé lávy, která zablokovala říční koryta na západě a dala vzniknout horskému jezeru Chungara.

8. místo – Tupungato

Hodnocení: 4.3

6565 metrů vysoká sopka se nachází v argentinské provincii Mendoza, 65 kilometrů východně od města Santiago. Tupungato vzniklo během pleistocénu srážkou litosférické desky Nazca s jihoamerickou deskou. Sopka je aktivní dodnes, k poslední erupci došlo v roce 1986. Navzdory nebezpečí přitahuje jeho vrchol horolezce už dlouho. Poprvé na ni úspěšně vystoupil v roce 1897 tým vedený Matthiasem Zübriggenem. Se sopkou je spojena také havárie osobního letadla, které se zřítilo na ledovec na svahu a bylo 50 let pohřbeno lavinou, až v roce 1998 skupina horolezců objevila jeho zbytky pod masou sněhu.

7. místo – Incahuasi

Hodnocení: 4.4

Sopka Incahuasi se nachází v argentinské provincii Catamarca ve východní části pouště Atacama. Incusi je vysoká 6621 metrů a její kaldera je široká tři a půl kilometru. Sopka sloužila za dob Inků jako centrum uctívání bohů, což dokazují archeologické artefakty nalezené na jejích svazích. Dnes přitahuje četné horolezecké výpravy, protože je považován za nejkrásnější sopečný komplex v regionu.

6. místo – Koropuna

Hodnocení: 4.5

Coropuna je nejvyšší peruánská sopka s výškou 6 377 metrů nad mořem. 150 km severozápadně od města Arequipa a 110 km od pobřeží Tichého oceánu. stratovulkán vznikl v pliocénu před několika miliony let a byl aktivní během holocénu. Geologům se to podařilo zjistit na základě analýzy lávových proudů a nánosů popela na úpatí sopky. Od nadmořské výšky 5 300 metrů jsou svahy pokryty sněhem a ledem. Tající vodu ze sopky využívají obyvatelé dvou okolních provincií k pití a zavlažování svých polí. Podle peruánské indiánské tradice je Coropuna posvátným místem a byla uctívána i Inky, kteří přinášeli oběti božstvu Apu.

5. místo – Sahama

Hodnocení: 4.6

Vyhaslý stratovulkán Sahama se nachází ve stejnojmenném národním parku, asi 20 kilometrů od bolivijsko-čilské hranice. Je vysoký 6542 metrů. Sopka je součástí Západních Kordiller. Jeho svahy jsou řídce porostlé vegetací a věčné zalednění začíná v nadmořské výšce šesti tisíc metrů. Vědci dosud nezjistili, kdy došlo k poslední erupci Sahamy, a předpokládá se, že k ní došlo v holocénu.

4. místo, Llullaillaco

Hodnocení: 4.7

Eratická sopka Llullaillaco se nachází na argentinské náhorní plošině Puna de Atacama nedaleko chilsko-argentinských hranic. Nejvyšší činná sopka světa dosahuje výšky 6 739 metrů. Andští indiáni Lewlliaco přezdívají „podvodník“, čímž výmluvně upozorňují, že vnější klid sopky může být klamný. Nejaktivnější byl v polovině 19. století, kdy v roce 1877 došlo k explozivní erupci. Nyní se sopka nachází v solfatarické fázi a vyvěrá pouze ve formě páry a emisí oxidu siřičitého. V roce 1999 učinili archeologové poblíž kráteru unikátní nález – zmrzlé mumie tří inckých dětí staré asi pět set let. Dva chlapci a jedna dívka se stali oběťmi starověkého rituálu capacocha, který měl za cíl usmířit bohy. Jejich těla a dokonce i oblečení se dokonale zachovaly a nyní jsou vystaveny v muzeu. Dalším zajímavým objevem byl nález nejvyššího horského savce, který obývá svahy Llullaillaco. Ukázalo se, že jde o křečka listonoha, který dokáže přežít v podmínkách s nízkým obsahem kyslíku (až 45 % normálu) a teplotami 60 stupňů pod nulou.

3. místo – Nevado Tres Cruces

Hodnocení: 4.8

Sopečný masiv Nevado Tres Cruces, který se nachází podél chilských hranic, je součástí andského horského systému. Je obklopen pustou a suchou krajinou a v jeho blízkosti se nachází stejnojmenný chilský národní park. Masiv se táhne severojižním směrem v délce 12 kilometrů. Naposledy vybuchl asi před 28 000 lety. Nevado Tres Cruces má čtyři vrcholy, z nichž nejvyšší se tyčí do výšky 6 749 m n. m.

2. místo – Monte Pissis

Hodnocení: 4.9

Neaktivní sopka v argentinské provincii La Rioja, 550 km severně od města Aconcagua. Jméno sopky je odvozeno od jména geologa Pedra José Amadea Píse, který pro španělskou vládu zkoumal nitro sopky. Jeho nadmořská výška je 6795 metrů. První polští horolezci Jan Szczepański a Stefan Osiecki zdolali Monte Pissis jako první v roce 1937. Vrchol nebyl dlouho vyhledáván kvůli své nepřístupnosti. Výstavba dolů v této oblasti však vedla k vybudování silnic, které přispěly k rozvoji cestovního ruchu.

1. místo – Ojos del Salado

Hodnocení: 5.0

Ojos del Salado je nejvyšší sopkou nejen v Jižní Americe, ale i na celé planetě. Tento 6893 metrů vysoký vrchol je zároveň druhým nejvyšším bodem západní polokoule (na prvním místě je Aconcagua). Spící sopka se nachází východně od pouště Atacama, nedaleko argentinsko-chilských hranic. Na jeho východním svahu se nachází nejvyšší horské jezero světa. Ojos del Salado nikdy nevybuchl, ale v průběhu 20. století zde docházelo k minimální aktivitě v podobě erupcí páry. Sopku v dávné historii uctívali Inkové a dodnes se na ní dochovaly pozůstatky jejich obětních oltářů.