15 nejlepších památek v Pákistánu

*Přehled toho nejlepšího podle redakce. Informace o kritériích výběru. Tento materiál je subjektivní, není reklamou a neslouží jako návod k nákupu. Před nákupem je nutné poradit se s odborníkem.

Pákistán není oblíbenou turistickou destinací. Některé části této země je nebezpečné navštívit kvůli vojenským konfliktům. Oblast kolem Tibetu je však domovem mnoha kultur a civilizací, které v této oblasti existují již 5000 let. Turistická zařízení se nacházejí v hlavním městě Pákistánu Islámábádu a ve městech Láhaur a Karáčí.

Žebříček nejlepších památek v Pákistánu

Nominace	místo	Landmark	Hodnocení
Žebříček nejlepších památek v Pákistánu	1	Pevnost Lahore	5.0
2	Faisalova mešita	4.9
3	Mešita Badshahi	4.8
4	Pevnost Rohtas	4.7
5	Mauzoleum Jinnah	4.7
6	Mešita Wazir Khan	4.7
7	Palác Mohatta	4.6
8	Zahrady Shalimar	4.5
9	Mohendžo-Daro	4.4
10	Pevnost Baltit	4.3
11	Muzeum v Láhauru	4.3
12	Derawar	4.2
13	Nádrž Rawal	4.2
14	Starobylé město Taxila	4.1
15	Daman-e Koh	4.0

Pevnost Lahore

Hodnocení: 5.0

První, co stojí za návštěvu v Pákistánu, je pevnost ve městě Láhaur. Památka má bohatou historii. Hrad byl poprvé postaven ve 12. století a byl sídlem Muhammada Guriho, gurského dobyvatele. Protože přes Láhaur vedly cesty spojující Persii, Indii a Tibet, byla pevnost několikrát dobyta, zničena a znovu postavena.

Dnešní podobu získal v 17. století za vlády mughalského císaře Akbara. Pevnost postavená z jeho iniciativy překonala všechny své předchozí verze. Je z pískovce a pálených cihel, má lichoběžníkový tvar a zabírá asi 20 hektarů. Zajímavá je jeho neobvyklá architektura. Pevnost je známá svou zahradou s vodopády a okrasnými jezírky.

Perlová mešita, nádherná stavba z aleppského skla a bílého mramoru, se nachází v západní části pevnosti Lahore. Nachází se poblíž brány Amalgiri, předního vchodu do pevnosti. Mešita sloužila v dobách sikhů jako budova pro státní pokladnu, ale nyní opět získala svůj náboženský význam.

Faisalova mešita

Hodnocení zraku: 4.9

Je to největší mešita v Pákistánu. Nachází se v hlavním městě Islámábádu. Jeho rozloha je 5000 metrů čtverečních a najednou se do něj vejde 300 tisíc věřících. Podnětem ke stavbě této obrovské mešity byla návštěva tehdejšího saúdskoarabského krále Fajsala. Navrhl a financoval stavbu této budovy. V roce 1986 byla dokončena mešita navržená tureckým architektem Vedatem Dalokayou.

Prvním výrazným rysem mešity je její neobvyklý tvar. Jedinečný vzhled stavby připomíná beduínský stan, symbol tvrdého, ale svobodného života kočovníků. Hlavní budova s valbovou střechou má kapacitu 10 000 osob. Nemá žádné kopule ani oblouky a je obklopena 4 minarety – štíhlými věžemi tyčícími se do výšky 90 metrů. Pozoruhodná stavba přitahuje turisty, ale ti nejsou jediní, kdo sem přicházejí – mešitu navštěvují tisíce islámábádských muslimů, kteří se zde denně modlí.

Mešita Badshahi

Hodnocení atrakce: 4.8

Druhá největší mešita v Pákistánu se nachází v Láhauru. Byl postaven v 17. století za vlády posledního z mughalské dynastie Aurangzeba. Tato památka je tak posledním architektonickým počinem mughalské éry a její nejvýznamnější památkou. Mešita sloužila jako skladiště v 19. století, kdy Láhaur napadli Sikhové. Po získání nezávislosti Pákistánu byla obnovena jeho náboženská funkce.

Památka se nachází naproti pevnosti Lahore. Mešita je postavena na vysoké plošině, která se tyčí nad městem. K hlavnímu vchodu se dostanete po 22 schodech. Modlitebně dominují tři bílé kopule. Kontrastují s červenými minarety, kterých má mešita osm. Její minarety jsou rovněž zakončeny bílými kopulemi. Uvnitř jsou dva sály – jeden blízký a druhý vzdálený.

V mešitě se nachází také malé muzeum s relikviemi spojenými s islámem. Nachází se v horním patře hlavního vchodu. Za skleněnými vitrínami je vystaveno celkem 27 předmětů, včetně zeleného turbanu proroka Mohameda.

Pevnost Rohtas

Hodnocení atrakce: 4.7

Pevnost Rohtas byla postavena v 16. století z iniciativy muslimského vojevůdce Šer Šáha. Velký silniční okruh procházel nedaleko. Hlavním účelem stavby bylo chránit oblast před Humayunem, druhým mughalským králem, který v roce 1250 ovládl město. Je pojmenován po bitvě u Rohtasu, kde Šér Šáh porazil mughalskou armádu. Humayun nemohl pevnost dobýt – byl to zrádce, který ho porazil tím, že otevřel bránu vojákům.

Stěny Rohtasu se tyčí do výšky 18 metrů. Jejich celková délka dosahuje 4 km. Na obranu proti nepříteli bylo po obvodu hradeb postaveno 68 bašt ve tvaru půlkruhu. Dovnitř je možné se dostat několika pískovcovými branami na různých stranách. Pevnost byla v době své výstavby vzorem nedobytnosti a poté, co ji dobyli Mughalové, postavili podle jejího vzoru mnoho staveb. Nyní patří Pákistánu a je přístupný turistům, kteří mohou obdivovat jeho velkolepost.

Mauzoleum Jinnah

Hodnocení atrakce: 4.7

V Karáčí, přístavním městě na jihu Pákistánu, se nachází hrobka zakladatele země Muhammada Alího Džinnáha. Nebyl postaven dávno, v 60. letech 20. století, ale od roku 1970 má moderní vzhled. Mauzoleum je z bílého mramoru. Na čtyřech stranách jsou maurské oblouky, kterými lze vstoupit dovnitř budovy. Hlavní dominantou stavby je obří kopule, rovněž z mramoru.

Hrobka stojí na 4 metry vysoké plošině obklopené parkem. Budova má tvar čtverce o straně 75 metrů. Kopule vysoká 43 metrů se tyčí nad celým městem a je viditelná z jakéhokoli místa ve městě. Uvnitř visí velký křišťálový lustr, který Pákistánu darovala Čína, a je zde také umístěna stříbrná plaketa Muhammada Džinnáha. Na památku zakladatele národa navštěvují svatyni každý den tisíce Pákistánců.

Mešita Wazir Khan

Hodnocení atrakce: 4.7

Tato mešita byla postavena v Láhauru za vlády mughalského císaře Šáhdžahána. Stavební práce byly zahájeny v letech 1634-1635 a během sedmi let byla stavba dokončena. Byl pojmenován po guvernérovi Láhauru, který se jmenoval Wazir Khan – první z těchto slov znamená „ministr“. Styl stavby je typicky mughalský a fasáda budovy je zdobena velkým množstvím fresek od láhaurských řemeslníků.

Na vnitřním nádvoří se nachází hrobka krále Syeda Muhammada Ishaqa, který žil v Láhauru. Po obou stranách vchodu se nacházejí kopulovité věže. Uvnitř si stavba zachovala vzhled, jaký měla před 400 lety. Stále se zde konají bohoslužby a turisté sem mohou vstoupit pouze mezi bohoslužbami. Mešitu navštěvují muslimové z jiných zemí i lidé, kteří se zajímají o historii nebo mají rádi neobvyklá místa.

Palác Mohatta

Hodnocení památky: 4.6

Tento palác byl postaven v roce 1927 jako sídlo marvárského obchodníka Mohatty. Nachází se ve městě Karáčí. Měří 1720 metrů čtverečních, má klenutá vitrážová okna, devět kopulí, zábradlí a květinové balustrády. Schody, krby a nábytek uvnitř jsou vyrobeny z teakového dřeva.

V roce 1947, po získání nezávislosti Pákistánu, bylo v paláci umístěno ministerstvo zahraničí. V roce 1964 se majitelkou budovy stala Fatima Jinnah, mladší sestra zakladatele státu Muhammada Alího. Po Fatimině smrti palác připadl její sestře Širín Báj, která v něm žila až do své smrti v roce 1980. Před rokem 1995 sem nebyl povolen vstup, poté jej získala provincie Sindh a během čtyř let jej obnovila jako turistickou atrakci.

V přízemí budovy jsou prostorné pokoje, kde si turisté mohou odpočinout. Z paláce se vychází na terasu, odkud je panoramatický výhled na město. Můžete se také projít podzemními tunely, které byly původně vybudovány pro bezpečný příjezd Mohattovy manželky.

Zahrady Shalimar

Hodnocení památky: 4.5

Šalimarské zahrady jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO v Láhauru. Tento kus zeleně byl vytvořen v letech 1641-1642 za vlády šáha Džahána, aby ukázal moc mughalské říše. V zahradách se nacházejí mešity a paláce, okrasná jezírka a vodopády. Mají geometricky dokonalé proporce a v pouštní krajině ostře vystupují.

V Šalimaru jsou tři terasy, každá o 4-5 m vyšší než druhá. Do zahrady vede vodní kanál z himálajského úpatí, který v suchém podnebí vyživuje rostliny. To umožňuje dostatek vody: fontány, bazény a prameny. Spolu se zelení připomíná obraz islámský obraz nebe, na který zřejmě tvůrci zahrady odkazují. Převládajícími rostlinami jsou cypřiše – znamenají věčnost – a citrusy – jejich květy symbolizují mládí. To doplňuje filozofický význam zahrad.

Mohendžo-Daro

Hodnocení atrakce: 4.4

Mohendžo-Daro je starověké zničené město, které bylo postaveno kolem roku 2600 př. n. l. Patřil k civilizaci údolí Indu, k Indu nebo Harrapě. Předpokládá se, že se jednalo o správní centrum, kde kvetla řemesla a obchod. Půl tisíciletí po vybudování Mohendžodáro došlo k úpadku civilizace a město bylo opuštěno. Existují různé verze o příčině jeho zániku – povodeň, invaze Árijců, některé dokonce naznačují jaderný výbuch.

Zbývající ruiny se rozkládají na ploše asi 250 hektarů. V tomto místě se nachází velmi silná kulturní vrstva, až 20 metrů silná. Sídliště má dvě části – obdélníkovou citadelu a „Dolní město“, které jsou obehnány vysokými hradbami, jež musely chránit obyvatele před povodněmi. Předpokládá se, že Mohendžodáro mělo asi 35 000 obyvatel. Nyní zde nejsou žádné obytné budovy a zřícenina existuje pouze jako historická památka a turistická atrakce.

Pevnost Baltit

Hodnocení památky: 4.3

Pevnost Baltit je tibetské hradiště nacházející se v severním Pákistánu. Stavba pochází ze 14. století a je stará 700 let. Tibetská architektura, která je budově vlastní, jí dodává neobvyklý a zvláštní vzhled. Na svou dobu však byla velmi praktická a spojovala funkčnost s ochranou. Z jeho zdí je dobře vidět na údolí pod ním, což z něj činí strategicky důležitou pevnost.

Pevnost je památkou feudálního státu Hunza, malého chanátu v Tibetu na území dnešního Pákistánu. Citadela slouží jako symbol síly a dovedností Hunů. Tato struktura se postupem času stávala stále složitější, protože každý panovník přidával další a další prvky.

Chanát upadal a ve 20. století byla pevnost opuštěna a brzy měla být zbořena. Pevnost však byla zachována a obnovena jako památka starověké kultury a na její zachování dohlížejí současní příslušníci kmene Hunzů. Proto je turistickou atrakcí, která dodnes láká turisty.

Muzeum v Láhauru

Hodnocení atrakcí: 4.3

Muzeum v Láhauru bylo založeno v roce 1864 a je jedním z nejstarších muzeí v jižní Asii. V současné budově je od roku 1894 – předtím byly exponáty v Punjab Exhibition Hall. Jedním z prvních kurátorů muzea byl otec spisovatele Rudyarda Kiplinga John Kipling.

Láhaurské muzeum má archeologické exponáty z různých období – od počátku civilizace až po středověk. Je zde vystaveno umělecké řemeslo, výtvarné umění a historické artefakty. Zajímavá je také sbírka starořeckých a mughalských mincí. V muzeu jsou dveře a další dřevěná díla sikhů. Jedním z nejznámějších exponátů je hladovějící Buddha z Gandhary.

Láhaurské muzeum našlo svůj odraz v celosvětové, nejen pákistánské kultuře. Je dějištěm románu Kim, který Rudyard Kipling napsal v roce 1901.

Derawar

Hodnocení atrakce: 4.2

Nedobytná pevnost Derawar leží na hranicích Pákistánu s Indií. Stavba má čtvercový půdorys a skládá se ze 40 kruhových věží spojených hradbami. Hradby jsou vysoké 30 metrů a dlouhé jeden a půl kilometru. Existují také podzemní podlaží, o kterých se vypráví spousta příběhů.

Stavby v oblasti vznikaly postupně po mnoho staletí. První pevnost pochází z doby Mughalů. Současná stavba byla zahájena v roce 1733, kdy vládla dynastie Abbásovců. Pevnost byla obydlena ještě ve 20. století a stále se přestavovala. Teprve na konci minulého století armáda pevnost opustila. V současné době se turisté mohou po pevnosti volně procházet.

Nyní je stav pevnosti žalostný. Podzemní labyrinty jsou většinou zničené a věže se také začínají rozpadat. Obnovovací práce, které provádějí místní obyvatelé, nejsou dobře řízeny a není jisté, zda jim UNESCO pomáhá. Derawar je proto třeba navštívit dříve, než zmizí z povrchu zemského.

Nádrž Rawal

Hodnocení památky: 4.2

Citadela je skvělým místem k odpočinku po dlouhé procházce historickou oblastí. Rával je vodní nádrž, která zásobuje vodou pákistánská města Rávalpindí a Islámábád. Okolí nádrže je upravené – jsou zde zahrady s krásně kvetoucími stromy, aleje a pikniková místa. Můžete rybařit na břehu nebo se projet lodí po nádrži. Sídlí zde také soukromé potápěčské a jachtařské kluby.

Nádrž je také známá svou bohatou faunou. Rawal je skvělým místem pro pozorování volně žijících ptáků. Zimuje zde mnoho kachen divokých. Nedaleko se nachází národní park Margalla Hills s borovicemi a stálezelenými duby, kde žijí leopardi, divočáci, lišky, šakali, draví ptáci a hadi. I přes tuto rozmanitost zvířat jsou v parku poměrně bezpečné turistické stezky.

Starobylé město Taxila

Hodnocení památky: 4.1

Na okraji Islámábádu se nacházejí ruiny starobylého města, které bylo kdysi hlavním městem indického národa Gandharů. Když Alexandr Veliký v roce 327 př. n. l. dobyl Islámábád, žili zde ještě lidé. To připomínají četné sochy velkého dobyvatele, které vytvořili místní obyvatelé. Město bylo zničeno kmenem Efthalitů v 5. století a od té doby nebylo obnoveno.

Taxila je proslulá unikátními sochami z Gandhary, neobvyklou architekturou a dalšími ukázkami umění starověkých lidí. V západní části se nachází socha Buddhy a jeho kamenné obrazy. Zajímavá je stúpa Dharmaradžika v Taxile, kde je pohřben Buddha Šákjamuni. Stavba se skládá z hlavní budovy, několika malých kaplí a kláštera. Za vidění stojí i další stavby, například královský palác a chrám Apsidala.

Daman-e Koh

Hodnocení atrakcí: 4.0

Daman-e Koh je park na vrcholu jednoho z kopců Margalla, který se nachází několik kilometrů od Islámábádu. Název znamená v urdštině „střed kopce“. Park se nachází ve výšce 830 metrů nad mořem, tedy o 150 metrů výše než pákistánské hlavní město, a slouží proto jako vyhlídková plošina, z níž je vidět celý Islámábád. Turisté i místní obyvatelé si zde odpočinou.

Panoramatický pohled na Islámábád v jižní části parku. Odtud můžete obdivovat vodní nádrž Rawal a Fajsalovu mešitu obklopenou zelenými stromy. V parku se často vyskytují opice a gepardi – tyto kočky obvykle neútočí na lidi, takže se jich nemusíte bát. Nedaleko se nachází nejvyšší bod pohoří Margalla, Pir Sohawa, s výškou 1100 metrů nad mořem. Je možné, že Daman-e-Koh bude brzy propojen s Pir Sohawa lanovou dráhou.