12 nejlepších knih Fjodora Dostojevského

Fjodor Michajlovič Dostojevskij je známý po celém světě – v Rusku jsou jeho díla zařazena do seznamu literatury studované na středních a vysokých školách, knihy čtou studenti lingvistiky a divadelnictví v různých zemích, hrají se podle nich divadelní hry a natáčejí filmy. Hluboké drama, klasický jazyk a seznámení čtenáře s různými vrstvami obyvatelstva 19. století, jejich životem a tradicemi – pro tyto vlastnosti jsou ceněny romány, hry a povídky velkého ruského prozaika. Sestavili jsme pro vás žebříček 12 nejlepších knih Fjodora Dostojevského – můžete se k nim vracet, jak často chcete, a objevovat pro sebe něco nového.

Nominace	umístění	dílo	hodnocení
Hodnocení nejlepších knih Dostojevského	1	Bratři Karamazovi (1879-1880).)	4.9
2	Zločin a trest (1866).)	4.9
3	Idiot (1867-1869).)	4.8
4	Ponížení a uražení (1861).)	4.8
5	Démoni (1870-1872).)	4.8
6	Zápisky z podzemí (1864).)	4.7
7	Hráč (1866).)	4.7
8	Zápisky z domu mrtvých (1860-1861).)	4.7
9	Chudí lidé (1844-1845).)	4.6
10	Bílé noci (1948).)	4.6
11	Teenager (1875).)	4.5
12	Netočka Nezvanová (1849).)	4.5

Hodnocení nejlepších knih Dostojevského

Bratři Karamazovi (1879-1880).)

Autor: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.9

Jedno z posledních děl Fjodora Michajloviče, Bratři Karamazovi, se zabývá otázkami morálky, svobody a vztahu k Bohu. Kritici román označují za vrchol Dostojevského díla: významně ovlivnil světovou a zejména Česká republikau kulturu, literaturu a filozofii.

Dílo, na kterém autor pracoval dva roky, má nádech thrilleru, detektivky, mnoho psychologických triků a rozborů chování postav, kterých je v románu mnoho. Hlavní myšlenka – definovat tajemství lidské duše a podstatu existence každého člověka na tomto světě. Děj se soustřeďuje na historii rodiny Karamazovových, která v průběhu děje na vlastním příkladu ukazuje, jaké mohou být odpovědi na hlavní položené otázky, které jsou aktuální i v našem současném světě. Vztahy mezi postavami nejsou jednoduché, ale duchovní pouto mezi nimi je jasně patrné. Dostojevskij dokáže čtenáři ukázat dvě stránky lidské duše – božskou a ďábelskou.

„Bratři Karamazovi je román o čtyřech částech. Po přečtení díla bude mít každý svou vlastní pachuť: někdo bude s autorovou vizí nesouhlasit, jinému se bude líbit. To je pravděpodobně důvod, proč je kniha dodnes žádaná a aktivně diskutovaná umělci, studenty a dalšími společnostmi v různých zemích.

Zločin a trest (1866).)

Autor knihy: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.9

Kdo nezná Rodiona Raskolnikova?? Román „Zločin a trest“ je zařazen do učebních osnov středoškoláků z určitého důvodu: dílo se zabývá problémem morálky, autor vytvořil skutečný psychologický thriller, který ukazuje důsledky neuváženého (nebo úmyslného) zločinu?) činy mladých lidí. Raskolnikov se po vraždě starého lichváře ocitá ve spárech osudu, autor vede hrdinu ke zpytování svědomí, ponořuje ho do víry, volá ho ke svědomí, probouzí v Rodionovi odpovědnost a potřebu odčinění hříchu. Detaily hrdinových vnitřních pocitů vedou k domněnce, že Dostojevskij zločin spáchal sám; kde by se jinak vzala taková škála pocitů??

Dílo není snadné na pochopení, přesto ho ruští školáci znají; v jiných zemích je román nabízen studentům staršího věku se vzdělanějším myšlením. Lidé, kteří četli Zločin a trest v různých letech, se však na příběh dívají po svém, ve světle svých zkušeností, a hodnotí události odlišným způsobem… Rodion Raskolnikov se stal známým po celém světě.

Idiot (1867-1869).)

Autor: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.8

Třetí místo v hodnocení odborníků obsadil známý román Idiot, jehož ústřední postava kníže Myškin se stal jednou z nejoblíbenějších postav Fjodora Michajloviče. Proč? Možná je to právě Myškinovo jemné duchovní uspořádání, jeho upřímnost a otevřenost, které lidé v jeho okolí vnímají jako něco nenormálního, a proto hrdina dostává nepříliš příjemnou přezdívku, podobnou duševní chorobě. Mimochodem, jednou se mu to stalo… Nápad na román se zrodil, když byl Fjodor Michajlovič v zahraničí. Práce na díle trvaly dva roky.

Dostojevskij chtěl ukázat hlavní postavu jako čistou, až dětsky naivní, ztracenou pro společnost, ale postupně na postavách smyl patinu zloby a chamtivosti. Citlivost k druhým, jejich zármutku, schopnost soucitu a udržení vlastní rovnováhy – to vše dokáže jen skutečně upřímný člověk, ztělesněný Myškinem. I ostatní postavy však autor vykreslil s neuvěřitelnou jemností, takže je prostě nelze zapomenout: postavy se pevně vryjí do paměti a po přečtení čtyř knih, které román tvoří, si je nelze splést.

Mnoho současných čtenářů v Rusku i jinde se po přečtení románu ohlíží za svým vlastním životem a často mění ty rysy svého charakteru, které jsou v jejich mysli záměrně vyčleněny prostřednictvím reflexe zúčastněných postav.

Ponížení a uražení (1861).)

Autor: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.8

V polovině 19. století došlo k rozmachu ruského veřejného života a v téže době Fjodor Michajlovič pracoval na svém románu Opovrženíhodný a zneužitý, jehož vydání bylo v té době přelomové. V díle je zdůrazněn problém rozvrstvení společnosti, jehož příkladem je rodina knížete Valkovského, cynického filozofa a předobrazu myšlení pozdějších Dostojevského postav (Raskolnikov, Svidrigailov a další), a chudých lidí, ztělesněných rodinou statkáře Ichmeněva. Takzvané vyšší a nižší třídy, ač zdánlivě vzdálené, se nevyhnutelně vzájemně ovlivňují a rozhodnutí dětí z rodin spojit své osudy bez požehnání rodičů se zdá být pro danou dobu vůbec nemožné. Kromě společenského rozvrstvení Fjodor Michajlovič ukazuje problém sobectví, zaslepenosti a pýchy, který Valkovskij demonstruje.

Dostojevskij na románu pracoval ihned po návratu z vyhnanství, které trvalo několik let. Možná se to projevilo na kvalitě díla – Ponížení a uražení jsou napsáni obzvlášť zajímavě a pestře, jak to Česky klasik pera umí.

Imp (1870-1872).)

Autor knihy: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.8

Jeden z nejsložitějších a nejobtížnějších románů, „Posedlí“, vychází ze skutečných událostí: v 70. letech 19. století se revolucionáři v jednom z mnoha kruhů rozhodnou skoncovat s bývalým spolubojovníkem, který se rozhodl odejít do důchodu. Mnoho politiky, prolínání zahalených slavných osobností a myslitelů té doby a předtucha rozkladu intelektuální společnosti na teroristické a radikální skupiny charakterizují román i samotného Dostojevského jako vizionáře událostí, které přijdou o desítky let později. „Jedna negace, bez jakékoliv velkoleposti a bez jakékoliv síly“ – tato věta jedné z postav Nikolaje Stavrogina dokonale vystihuje podstatu románu Posedlí.

Podnětem k politickému románu byla vražda studenta, kterou zorganizovala revolučně-teroristická skupina vedená Sergejem Něčajevem. Tento student se stal prototypem knižního revolucionáře, který mění vektory a plánuje „udat“ celou společnost. Událost byla natolik rezonující, absurdní a krutá pro tehdejší dobu, že Dostojevskij považoval za nutné na ni čtenáře upozornit.

Podle Fjodora Michajloviče v dopise adresovaném kritikovi a filozofovi Nikolaji Strachovovi je román Imp pokusem o sdělení několika myšlenek o vznikajících revolučních proudech a uměleckost vyprávění tím utrpěla. Vskutku není snadné ji číst, zejména kvůli komplikovanosti děje polemikami ideologických protagonistů.

Zápisky z podzemí (1864).)

Autor knihy: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.7

Další román v hodnocení „Zápisky z podzemí“ je psán v první osobě kolegiálního hodnotitele (soudce, úředníka), který na papír zapisuje svou zpověď. Je pobouřen jeho postavením a odvahou apelovat na jeho duši a svědomí, neboť jeho politické a společenské aktivity neodpovídají morálním normám ani té doby. Hrdina si neustále vyčítá, že nedokáže nastolit pořádek ve svěřené realitě.

„Underground“ je alegorií; ztělesňuje hrdinovu snahu psychicky se uzavřít před okolním světem a zcela pohrdat lidmi. Zde jsou otázky lidského osudu kladeny souběžně s popíráním dobra, vědeckého pokroku a všeho pozitivního na světě. Všemu předchází líčení úředníkova raného věku, které odhaluje zárodky jeho obav a duševního utrpení.

Fjodor Michajlovič svým románem „Zápisky z podzemí“ předznamenal počátek existencialismu ve světové literatuře – tímto směrem se spisovatelé ubírali až do poloviny 20. století. Nietzsche jednou přiznal, že Dostojevskij byl jediným psychologem, od kterého se německý myslitel mohl něco naučit.

Hráč (1866).)

Autor: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.7

Příběh vzniku hry The Gambler je velmi zajímavý. Dostojevskij sám byl vášnivým hráčem. Jednou ve Wiesbadenu přišel o všechny peníze, a aby si nedostatek peněz vynahradil, uzavřel s nakladatelem smlouvu na napsání románu v nereálně krátké době – za 26 dní. Aby Fjodor Michajlovič stihl tento termín, musel si najmout stenografa, kterému diktoval svůj převážně autobiografický román. Ukázalo se, že stenografkou byla Anna Snitkina, která se později stala manželkou a inspirací geniálního spisovatele.

Dostojevskij věnuje svůj román hazardu a jeho vlivu na mysl a život muže, který prohraje celé své jmění. Problém – peníze se stávají cílem samy o sobě.

Alexej Ivanovič na cestě do Německa s rodinou vysloužilého kapitána slouží jako vychovatel rodinných dětí. Vřelé city chová ke generálově nevlastní dceři Polině, ale ta jeho city neopětuje, neboť předmětem jejího zájmu je francouzský markýz… Generálova rodina čeká na smrt jeho babičky, která má po sobě zanechat obrovské jmění. Stařenka se však uzdraví, nic už ji neohrožuje na životě a přijíždí do německého města, kde se děj odehrává. V ruletě tam prohraje velkou část svého jmění. Když se o tom Alexej dozvěděl, vyhrál pro Polinu velkou částku, ale ona peníze z hrdosti nepřijala.

Vzrušení se ujímá a Alexej Ivanovič se nyní stává hazardním hráčem a na první místo staví myšlenku vyhrát peníze. Po nějaké době hlavní hrdina zjistí, že jeho milá k němu vlastně chová vzájemné city..

Zápisky z mrtvého domu (1860-1861).)

Autor: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.7

Román „Zápisky z mrtvého domu“ je popisem hrdinova života ve vězení v první osobě. Čtenář se seznámí se všemi útrapami exulantů 19. století, které jsou podány formou samostatných skic, aniž by se spojily do jednoho příběhu. Dostojevskij popisuje každodenní život, emoce a pocity vězňů – hlavního hrdiny a jeho „spoluvězňů“.

Dílo vychází ze skutečných zážitků Dostojevského, který žil ve vyhnanství, takže o autentičnosti událostí by se nemělo pochybovat. „Mrtvý dům“ je vězení na Sibiři, jehož předobrazem byla věznice v Omsku, kde si autor odseděl 4 roky v kauze Petraševců.

Šlechtic A. . Hlavní hrdina příběhu Gorjančikov po odpykání trestu ve vězení přeruší veškeré styky s rodinou, zůstane na Sibiři, vede uzavřený život a živí se soukromým doučováním. Jedinou zábavou pro bývalého vězně se stává četba a scénky o trestanecké kolonii. Popisuje, jak se těžko přizpůsoboval svému venkovskému prostředí, jak poznával život ve vězení, mravy vězňů a jejich mezilidské vztahy. Hlavní hrdina je umístěn v druhé jednotce pevnosti v oddělení pro výkon trestu odnětí svobody pro zločince ve zvlášť závažných případech (obviněný z vraždy své manželky na 10 let), kde zadržení slouží pod kontrolou armády.

Zápisky z mrtvého domu mají dokumentární charakter. Kniha vypráví o životě trestanců v druhé polovině 19. století, o jejich snech, zábavách atd. . V dopisech F. . Dostojevskij se svému bratrovi přiznává: „Kolik typů a postav jsem vynesl z vězení… mohl bych jimi naplnit celé svazky.“.

Chudí lidé (1844-1845).)

Autor knihy: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.6

Příběh napsaný v epistolárním žánru na úsvitu tvorby pětadvacetiletého Fjodora Dostojevského „Chudí lidé“ popisuje v dopisech život Makara Alexejeviče Děvuškina a osiřelé mladé dívky Varvary Alexejevny Dobroselové. Vyprávějí si o průběhu života a z jednotlivých písmen lze vytvořit zápletky.

„Chudí lidé“ by neměli být chápáni jako jejich materiální situace, ale jako duchovní prázdnota postav, tragičnost jejich osudu a neštěstí, které je potkalo. Postavy jsou převzaty od evropských spisovatelů, mladý Dostojevskij také použil základ zápletky, přetvořil ji a přizpůsobil konkrétnímu příběhu. Kritika ocenila první dílo Fjodora Michajloviče pro jeho hloubku a novátorský přístup, který položil základy dosud neexistujícího žánru spisovatelské „přírodní školy“. „Podle kritika Pletněva jsou Chudí lidé duchem blízcí dílům N. . Gogol.

Bílé noci (1948).)

Autor knihy: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.6

Jeden z prvních lyrických románů mladého Dostojevského Bílé noci zavádí čtenáře do Petrohradu, spisovatelova oblíbeného města. Snílek, hlavní hrdina, se setkává s krásnou Nastěnkou a vzniká mezi nimi silné přátelství: setkání, procházky, srdceryvné rozhovory, během nichž se dívka svěřuje se svými pocity k podnájemníkovi v babiččině bytě. Slíbil, že se k mladé osobě za rok vrátí, ale ona se s ním nikdy včas nesetká. Snílek, aniž by si toho sám všiml, se do Nastie zamiluje a vyzve ji, aby mu pomohla najít hostinského.

Dílo bylo původně věnováno Dostojevského příteli Alexeji Pleščejevovi. O dvanáct let později, v roce 1860, se Fjodor Michajlovič k revizi „Bílých nocí“ vrátil a dílo výrazně přepracoval, přidal mu Puškinův romantismus a zároveň tvrdost hlavního hrdiny, proměnil jeho monology.

Dospívání (1875).)

Autor: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.5

Román Teenager je dalším příběhem muže v poznámkách. Hlavním hrdinou je devatenáctiletý mladík Arkadij Dolgorukij, který si myslí, že je velký hříšník. Je poháněn chamtivostí, hrabivostí a zhýralostí – formování osobnosti probíhá mimo tradiční psychologický a duchovní rámec. Tento vývoj probíhá na pozadí obtížných vztahů mezi jeho rodiči, což je problém otců a dětí, který je často zdrojem obtíží při formování osobnosti dítěte. Arkadij se zmítá ve vlastních rozporech. Dostojevskij současně s vývojem ukazuje počátek destrukce osobnosti v tak mladém věku, vyvolané vnějšími okolnostmi a neschopností ještě nezralé psychiky jim vzdorovat.

Částečně se v díle řeší i další otázka, kterou autor nastolil, a to, zda je po 19. roce života ještě šance na osobní růst.

Netočka Nezvanová (1849).)

Autor: F.. Dostojevskij

Hodnocení: 4.5

Nedokončený román, který se stal románem Dostojevského, „Netočka Nezvanová“ doplňuje hodnocení populárních děl ruského klasika pera. Osiřelá osmiletá dívka se náhle ocitá v péči cizích lidí, kteří projevili soucit s dívkou opuštěnou na ulici, ve vysněném domě s červenými závěsy, který viděla z okna svého vlastního domu. Život jde jako po másle – Alexandra se ze všech sil snaží nahradit svou matku. Vše skončí, když Netočka najde dopis adresovaný její matce od dávného ctitele. Když se to manžel dozví, začne svou ženu týrat, za což ho mladá hrdinka nenávidí a v záchvatu hádky hodlá odejít z domova.

Nejpronikavější a nejsrdečnější příběh Fedora Michajloviče je plný psychologické síly a hloubky, kterou má Netočka, emancipovaná postava, která se později v autorově tvorbě mnohokrát objevuje pod jinými jmény (Dunja Raskolnikovová, Nataša Ichmenovová atd.). .). Spisovatelka nastolila některé palčivé otázky 19. století – nízké postavení ženy ve společnosti a v rodině, ukazuje snahu dívky vymanit se ze spárů domácí tyranie v samostatném, nezávislém životě.