10 nejméně rozvinutých zemí světa

*Přehled toho nejlepšího podle redakce. Informace o kritériích výběru. Tento materiál je subjektivní, není reklamou a neslouží jako návod k nákupu. Před nákupem byste měli vyhledat odbornou radu.

Zatímco v některých zemích probíhají diskuse o vědecké expedici s cílem kolonizovat Mars, v jiných se lidé žijící pod hranicí chudoby potýkají s nedostatkem potravin a vody. Na africkém kontinentu se nacházejí jedny z hospodářsky nejzaostalejších zemí světa. Nejčastěji se jedná o země s autoritářským politickým režimem, vysokou mírou korupce, častými místními vojenskými konflikty a nedostatečným přístupem na mezinárodní finanční trh. Největší škody samozřejmě způsobují občanské války, které vedou ke zničení průmyslu a ztrátě investic.

Ekonomové používají k měření blahobytu obyvatelstva objektivní průměry, jako je HDP neboli hrubý domácí produkt v paritě kupní síly na obyvatele. Například v USA a některých evropských zemích je to 50-80 tisíc USD. Stojí za zmínku, že žebříček zahrnuje pouze ty země, kde jsou započítávány ekonomické statistiky,Pro některé země v Africe(jako je Somálsko) nelze úroveň chudoby jednoduše vypočítat kvůli nedostatku informací.

Průzkum nejméně rozvinutých zemí světa

Nominace	místo	Stát	HDP (PPP) na osobu
Žebříček nejméně rozvinutých zemí světa	1	Madagaskar	1 350USD
2	Komory	1 345USD
3	Sierra Leone	1 300USD
4	Mosambik	1,220USD
5	Malawi	1 100USD
6	Niger	1 000USD
7	Demokratická republika Kongo	900USD
8	Libérie	880USD
9	Burundi	800USD
10	Středoafrická republika	720 USD

10. místo – Madagaskar

Hodnocení: 4.1

Madagaskar, ostrov v Indickém oceánu, je proslulý svou rajskou přírodou a bohatou faunou a flórou. Jeho jedinečný ekosystém přitahuje velké množství turistů, kteří jsou hlavním zdrojem státních příjmů, ale to nestačí k udržení ekonomiky alespoň na přijatelné úrovni. Od získání nezávislosti v roce 1960 prošel Madagaskar několika povstáními a převraty.

V současné době je politický systém země stabilní, i když zkorumpovaný. Obyvatelé se zabývají převážně zemědělstvím a rybolovem. Ostrov byl dlouho významným dodavatelem přírodní vanilky a přechod společnosti Coca Cola na syntetický vanilin tvrdě zasáhl ekonomiku. Významným nedostatkem, který brání rozvoji, je nedostatek vyškolených správců zdrojů a vysoká inflace.

Materiální bohatství Madagaskaru je velmi nerovnoměrně rozděleno: z 25 milionů obyvatel lze pouze 3 % považovat za finančně úspěšné a více než 70 % se nachází pod hranicí chudoby a často nemá ani to nejnutnější. HDP v paritě kupní síly (PPP) činí pro obyvatele Madagaskaru 1350 USD na osobu.

9. místo: Komory

Hodnocení: 4.2

Vulkanické souostroví, které se nachází v Mosambickém průlivu poblíž ostrova Madagaskar. HDP (parita kupní síly) pro obyvatele Komor činí méně než 1345 dolarů na obyvatele. Komory jsou relativně mladá země, která existuje od roku 1975, kdy získala nezávislost na Francii. Země zažila několik státních převratů a její politická situace je stále nestabilní.

Komory mají bohatou a rozmanitou kulturu, ale chudou ekonomiku. Velká část obyvatelstva se zabývá různými formami zemědělství. Rozpočet je z velké části financován z vývozu ylang-ylang, jehož esenciální olej se používá v parfémech a kosmetice, a také vanilky, banánů a některých dalších rostlin. Neexistují však žádná velká ložiska přírodních zdrojů, která by se dala využít ke zvýšení bohatství země.

Dalšími důležitými problémy jsou sociální nerovnosti a slabá turistická přitažlivost. Komory sice nabízejí tropickou dovolenou, ale nemohou konkurovat jiným ostrovním letoviskům, která mají mnohem rozvinutější infrastrukturu. Mezi místním obyvatelstvem převládá nízká gramotnost, která znemožňuje technologický rozvoj.

8. místo – Sierra Leone

Hodnocení: 4.3

Sierra Leone získala nezávislost na Velké Británii v roce 1951 a od té doby prošla 13 převraty. Sierra Leone byla od počátku 90. let 20. století více než deset let sužována občanskou válkou, která ochromila její již tak velmi chudé hospodářství. I po skončení válečných akcí patřila moc v africkém státě dlouho samozvaným vojenským vůdcům. Kriminalita, násilí a politická korupce byly na denním pořádku, což situaci ještě zhoršovalo, a teprve v poslední době došlo v těchto oblastech k určitým pozitivním změnám.

Země je bohatá na přírodní zdroje, má úrodnou půdu a zdroje rybolovu, ale nedostatečně rozvinutá infrastruktura ztěžuje plné využití těchto výhod. Podstatné je, že téměř dvě třetiny obyvatel Sierry Leone žijí v chudobě, přičemž HDP (parita kupní síly) na obyvatele dosahuje sotva 1300 dolarů. Obyvatelé se zabývají rybolovem, těžbou diamantů a zemědělstvím. Stínové ekonomice se daří a roční inflace přesahuje 18 %. Průměrná délka života v Sieře Leone je pouhých 53 let.

Stát je téměř zcela závislý na pomoci mezinárodních organizací, zejména Mezinárodního měnového fondu a zahraničních investorů. Téměř 10 % HDP pochází ze zahraničí.

7. místo – Mosambik

Pořadí: 4.4

Mosambik má bohaté nerostné zdroje, jako je uhlí, ropa a zemní plyn, ale jejich využívání je nedostatečné a nezachraňuje špatnou hospodářskou situaci. V zemědělství je zaměstnáno více než 80 % práceschopného obyvatelstva, ale obdělává se pouze 12 % úrodné půdy v zemi, přičemž výnosy jsou kvůli neefektivním metodám velmi nízké.

Mozambik byl až do roku 1975 portugalskou kolonií. Po získání nezávislosti provedlo nové sociálnědemokratické vedení země nepromyšlenou agrární reformu a vyhnalo portugalské osadníky. Stát, který přišel o všechny vyškolené pracovní síly a potýkal se s vážnými finančními problémy, se brzy rozdělil na válčící tábory, což vedlo k občanské válce, která trvala až do roku 1992 a vyžádala si statisíce obětí. Od jejího konce se Mosambik změnil na demokracii s více stranami.

Nyní má přibližně 30 milionů obyvatel, z nichž 70 % žije pod hranicí chudoby. HDP (parita kupní síly) na osobu – 1220 USD. Kromě toho zde chybí zdravotní péče, je zde vysoká nezaměstnanost a polovina obyvatel je negramotná. Průměrná délka života místních obyvatel je sotva 52 let.

6. místo – Malawi

Skóre : 4.5

Země se nachází v jihovýchodní Africe a téměř třetinu jejího území zabírá stejnojmenné jezero. Republika se od 80. let 20. století potácí v chudobě v důsledku propadu cen čaje a tabáku, které tvoří většinu jejího vývozu. Na počátku 90. let navíc zemi zevnitř ničily místní konflikty způsobené bojem o moc. HDP na obyvatele v paritě kupní síly v Malawi nyní činí něco málo přes 1100 dolarů.

Hospodářství země s přibližně 18 miliony obyvatel je téměř výhradně závislé na pěstování tabáku a zemědělství. Má několik velkých podniků, ale všechny se zabývají zpracováním stejných zemědělských produktů. Malawi má rozsáhlá naleziště vzácných nerostů, ale těžba ještě není zavedena. Chov hospodářských zvířat je také značně omezen kvůli velkému množství much tse-tse, které vedou k úhynu hospodářských zvířat. To vše způsobilo, že republika byla závislá na humanitární a finanční podpoře řady mezinárodních organizací.

Chudoba a bída jsou součástí každodenního života více než poloviny občanů Malawi. Tato fiskální situace způsobila doprovodné zdravotní problémy: medicína téměř neexistuje, podle statistik připadá na 17 000 obyvatel pouze jeden kvalifikovaný lékař. Až 13 % populace je nakaženo virem HIV.

5. místo – Niger

Hodnocení: 4.6

Od získání nezávislosti na Francii v roce 1960 až do roku 2011 se Niger nacházel v neustálém politickém chaosu. V tomto státě se v průběhu let vystřídalo šest režimů a několik vojenských převratů. 80 % území tvoří poušť, většina zbývajícího území je vyprahlá a pouze malé oblasti v blízkosti řeky a Čadského jezera jsou vhodné pro plnohodnotné zemědělství.

Niger má 22 milionů obyvatel a celkovou rozlohu přes 1,2 milionu km2. Země má však pouze pět velkých měst, velmi špatnou infrastrukturu a žádné železnice. Hospodářství se soustředilo na zemědělství a těžbu uranu, ale krize v 80. letech 20. století vážně narušila dobře zavedený vývoz uranu. Zatímco oficiálně jsou bez práce pouze 3 % lidí, příjmy jsou tak skromné, že dvě třetiny z nich nemají ani na základní potřeby. Vysoká porodnost (každá žena rodí v průměru šestkrát až osmkrát) jen stěží vyrovnává rekordní kojeneckou úmrtnost. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace umírá v Nigeru každé šesté dítě před svými pátými narozeninami na hlad nebo nemoci.

HDP (PPP) v zemi se pohybuje kolem tisíce dolarů na osobu. Zdá se, že situace se v blízké budoucnosti nezlepší, protože nedostatek i minimálního vzdělání (méně než 30 % obyvatel umí číst a psát) nutí nigerské obyvatele vykonávat špatně placenou práci na polích, v dolech a cementárnách.

4. místo – Demokratická republika Kongo

Skóre : 4.7

Demokratická republika Kongo, dříve známá jako Zair, prošla mnoha konflikty, z nichž nejvážnější byla druhá konžská válka, která skončila až v roce 2002. Také ekonomika byla těžce zasažena vládou diktátora Mobutua, který zpronevěřil pět miliard dolarů ze státního rozpočtu. V současné době je HDP na obyvatele v paritě kupní síly nižší než 900 dolarů.

Orgány DR Kongo se snaží těžit nerostné suroviny, jako je ropa, zlato, kobalt a další, ale velkou část tohoto odvětví zabírá stínový sektor. Těžební průmysl je pod kontrolou zahraničních společností a organizovaných zločineckých skupin, což znemožňuje vývoz ve velkém měřítku.

Více než 75 % z přibližně 70 milionů obyvatel země trpí nedostatkem potravin. To spolu se špatnou zdravotní péčí vede k vysoké úmrtnosti. Hladomor, infekční nemoci a lokální vojenské střety zabily v posledních letech v DR Kongo 5 milionů lidí.

3. místo – Libérie

Skóre : 4.8

Libérii založili osvobození otroci z Ameriky, kteří se pokusili vytvořit stát podle vzoru Spojených států. Nepodařilo se jim však vybudovat demokracii, natož americkou ekonomiku. Země s 4,7 milionu obyvatel se nachází v hluboké krizi v důsledku probíhajících konfliktů. Po svržení prezidenta v roce 1980 následovaly dvě občanské války, které si vyžádaly statisíce obětí a které byly ukončeny až po zásahu mírových sil OSN. Vojenské akce zlikvidovaly počátky průmyslového růstu a od roku 2005 se Libérie musela v podstatě začít rozvíjet od nuly.

Má cenné přírodní zdroje, ale kvůli nedostatku technologií a infrastruktury se aktivně nevyužívá. Lví podíl národního bohatství navíc zprivatizovala vládnoucí třída a její příbuzní. Pracující obyvatelstvo je zaměstnáno buď v zemědělství, nebo při těžbě již téměř vyčerpaných zásob železné rudy. Dalším zdrojem vládních příjmů je udělování práva plout pod liberijskou vlajkou za poplatek zahraničním lodím, což jim umožňuje vybírat přístavní poplatky za nízké sazby.

HDP (parita kupní síly) na osobu činí 880 USD, což není překvapivé vzhledem k tomu, že 85 % obyvatel není oficiálně zaměstnáno. Dokonce i v hlavním městě Monrovii je většina obyvatel nucena žít v polorozpadlých chatrčích a přežívat za méně než 1,25 dolaru na den.

Na druhém místě se umístilo Burundi

Pořadí: 4.9

Stejně jako u ostatních zemí v žebříčku je chudoba v Burundi způsobena především dlouhými vojenskými konflikty, které začaly téměř okamžitě po vyhlášení nezávislosti v roce 1962. Nejkrvavějším konfliktem byla občanská válka mezi Hutuy a Tutsii. I po jeho skončení stále dochází k etnicky motivovaným střetům.

Burundi má přibližně 12 milionů obyvatel. Téměř 90 % z nich pracuje v zemědělství, což nepomáhá zmírnit chudobu a chronickou podvýživu. Vyváží se pouze káva, čaj a bavlna. HDP v paritě kupní síly na obyvatele sotva přesahuje 800 dolarů. Jediné, v co může země doufat, je pomoc ze zahraničí, ale z hlediska investic je burundská ekonomika velmi neatraktivní.

Špatné životní podmínky v zemi jsou živnou půdou pro korupci, bující kriminalitu a probíhající místní konflikty. Infrastruktura, zdravotnictví a vzdělávání jsou na historicky nejnižší úrovni. Země má vysokou porodnost a nízkou průměrnou délku života, která činí 50 let.

1. místo – Středoafrická republika

Pořadí: 5.0

Středoafrická republika, která byla dříve francouzskou kolonií, je od roku 1960 nezávislá. Koloniální režim byl brzy nahrazen režimem krvavého diktátora Bokassy a následovala řada vojenských převratů doprovázených ničením infrastruktury a průmyslu. Většinu moci v zemi mají stále v rukou ozbrojené skupiny, kvete obchod s drogami, zbraněmi a lidmi a dochází k rozsáhlým střetům o území a sféry vlivu.

Ve Středoafrické republice žije přibližně pět milionů lidí, kteří se denně potýkají s nezaměstnaností, nedostatkem potravin a čisté vody. HDP přepočtený podle parity kupní síly zde činí 720 dolarů na osobu. Převážná většina lidí žije v provizorních chatrčích. Hospodářství země se skládá především z vývozu dřeva a pěstovaných produktů, jako je tabák nebo káva. Existují přírodní zdroje, jako jsou diamanty a zlatá ruda, které však již dlouho vlastní zahraniční společnosti a místním obyvatelům nepřinášejí žádné příjmy.

Od smažených housenek po sušené opičí maso – obyvatelé jsou nuceni jíst, co se dá, a to ve stavu polovičního hladu. Lékařství je zastoupeno pouze malým počtem zámořských nadací, které se nedokážou vyrovnat s častým výskytem nejrůznějších epidemií. Průměrná délka života v zemi je 50 let, gramotnost se pohybuje kolem 12 %.