12 nejkrásnějších ptáků světa

*Editor’s Best in Review. Informace o kritériích výběru. Tento materiál je subjektivní, není reklamou a neslouží jako návod k nákupu. Před nákupem vyhledejte odbornou radu.

Příroda štědře obdařila ptáky krásou. Někteří zástupci této čeledi jsou tak atraktivní, že se jejich peří používá jako šperk. A například angličtí vědci dlouho nemohli uvěřit v existenci rajských ptáků – tak úžasně krásných, že jsou. Přestože navigátoři štědře zásobovali britskou vědeckou komunitu vycpanými ptáky.

Shromáždili jsme 12 nejkrásnějších ptáků světa, abyste se i vy mohli pokochat krásou těchto úžasných tvorů.

Hodnocení nejkrásnějších ptáků na světě

Nominace	místo	Pták	hodnocení
Hodnocení nejkrásnějších ptáků na světě	1	Pávi	5.0
2	Quetzal (quetzal)	4.9
3	Rajští ptáci	4.8
4	Modrá sojka	4.7
5	Mandarínská kachna	4.6
6	Flamingo	4.5
7	Turako dlouhoocasý	4.4
8	Jeřáb korunovaný	4.3
9	Žirafa hyacintová	4.2
10	Astrapia	4.1
11	Datel	4.0
12	Holub hřibovitý	3.9

Pávi

Hodnocení: 5.0

Samozřejmě bychom měli začít ptákem, kterého chovali pro svou krásu ti nejvznešenější a nejprivilegovanější – indičtí šáhové, řečtí a římští císaři, čínská a japonská šlechta – pávem. Tento zástupce čeledi bažantovitých provází lidstvo již 3000 let a těší se ze své krásy.

Páv je samozřejmě známý především svým ocasním opeřením. Během páření a na důkaz své nadřazenosti odhaluje pták obrovské modrozelené peří s „očima“. Ocas může být dlouhý až 160 centimetrů, tedy několikrát delší než samotný páv! Pro samotné ptáky má však tato „dekorace“ čistě užitkový charakter. Pomocí světlého ocasu samci pávů lákají samice a provádějí plné pářící rituály s tanečky, stejně jako odhánějí méně úspěšné „nápadníky“.

Obdivovat však můžete nejen ocas. Pávi jsou v zásadě velmi pestře zbarvení – safírový krk a hruď, skvrnitá černobílá křídla, výrazný chomáč na kontrastně zbarvené hlavě.

Až na to, že takto pestře zbarvení jsou pouze páví samci. Samice jsou mnohem méně nápadné, šedohnědě zbarvené a bez impozantního ocasu. Samcům se podobají pouze výraznou chocholkou, která je však také hnědě zbarvená.

Páv je částečně domestikovaný pták. Proto je najdete téměř v každé zoologické zahradě. S dostatečně velkou voliérou (a samozřejmě s dobrým rozpočtem) můžete pávy chovat i doma.

Quesal (quetzal)

Hodnocení: 4.9

Quesal neboli quetzal není jen krásná podívaná. Je také skutečným symbolem svobody! V zajetí quesal žít nebude – k životu potřebuje obrovský prostor a v ohradě začne zakrňovat a nakonec uhyne.

Quesal je skutečně ikonický pták. Staří Mayové ji uctívali jako ztělesnění boha vzduchu. V současné Guatemale je quetzal národním symbolem a národním symbolem svobody.

Stejně jako ostatní zvířata v džungli jsou i quesalisové pestře zbarvení a barevní. Jasně červené břicho a hruď, smaragdově zelená křídla s černými pery, zábavný chomáč na hlavě… Nejpůsobivější je však jeho ocas. Ocas je obrovský, až 35 cm dlouhý, a skládá se ze dvou měkkých zelených per, která se vyvíjejí za letu.

Kvíčaly jsou vzácným ptákem a jsou zapsány v Červené knize. Během dobývání Jižní Ameriky conquistadory tito mořeplavci nemilosrdně likvidovali „symboly svobody“. I když maso quesala nebylo chutné, jeho dlouhá ocasní pera byla příliš atraktivní a evropští šlechtici se jimi snažili zdobit své obleky.

Dnes je quasalis chráněn několika guatemalskými a mezinárodními organizacemi. Jak již bylo řečeno, tento pták nežije a nerozmnožuje se v zajetí. Pokud tedy chcete obdivovat její krásu, musíte se vydat do džungle v Jižní Americe.

Rajští ptáci

Hodnocení: 4.8

Je velmi obtížné vybrat do seznamu pouze jednoho rajského ptáka. Protože každá z nich je šíleně krásná, přitažlivá a zajímavá. Celkově čeleď rajských ptáků zahrnuje 45 druhů, z nichž většina obývá Novou Guineu.

Rajští ptáci se vyznačují pestrým, různobarevným peřím. I když na první pohled nevypadá obyčejně, během páření se může předvést pestrá paleta barev. Například krásný pták rákosník (Lophorina superba) v klidovém stavu vypadá díky svému zářivě černému opeření jako obyčejný havran. Jakmile však začne pářící tanec, pták odhalí zářivě modrou hruď. Zvláštní struktura opeření a zvláštní svaly způsobují, že tato jasně modrá skvrna doslova září a „bliká“.

Dalším zajímavým druhem je rajský pták modrohlavý. Jeho opeření má doslova všechny barvy duhy. Červený hřbet, zelená hruď, hnědá křídla, žlutý krk, modrá hlava a tarzie. Zvláště zajímavá jsou ocasní pera, která jsou dlouhá a zakřivená, stočená do spirály.

Astrapie princezny Stephanie má také luxusní dlouhý ocas. Ocasní pera tohoto ptáka jsou 2-3krát delší než délka těla a jsou zbarvena do lesklé, zářivě černé barvy. Kromě toho se astrapie princezny Stephanie pyšní zajímavým světle modrým péřovým límcem.

Mnoho rajských ptáků trpělo rukou pytláků a odlesňováním, a proto jsou zapsáni v Červené knize a pod mezinárodní ochranou. A proto je téměř nemožné je v zoologických zahradách najít.

Modrá sojka

Hodnocení: 4.7

Sojka modrá je „pták štěstí v ultramarínové barvě“, opěvovaný v písních a lidových rčeních. A to z dobrého důvodu. Sojka modrá, jak napovídá její jméno, je zbarvena do všech odstínů modré, od nebesky modré až po safírovou, téměř černou, a je proto neuvěřitelně krásná.

Je velmi obtížné najít na těle sojky jiné opeření než modré. Pouze křídla mají sněhově bílé pruhy. A „lem“ kolem krku, který na první pohled vypadá jako černý, má ve skutečnosti sytě safírovou barvu. I zobák je tmavě modrý – říká se mu královský.

Sojka modrá je poměrně velký pták. Může měřit až 30 cm na délku a 42 cm v rozpětí křídel. Zároveň je ale stejně jako mnoho jiných krkavcovitých lehký – i největší exempláře neváží více než 100 gramů. Tak neobvyklá kombinace velikosti a hmotnosti je způsobena tím, že sojka modrá tráví hodně času ve vzduchu. V chladném období se často stěhuje do jižních oblastí.

Sojka modrá se vyskytuje v Severní Americe. Proto se v našich zeměpisných šířkách vyskytuje pouze v zoologických zahradách. Na našem území žije sojka obecná, jejíž tělo nese „příbuzenský znak“ se svou „americkou sestrou“, tj. jasně modré pruhy na křídlech.

Kachna mandarinka

Hodnocení: 4.6

Kachna mandarínská je právem jednou z nejkrásnějších kachen. Zbarvený pestře, pestře, v různých barvách, přitahuje pozornost milovníků neobvyklých ptáků. Další zajímavou zvláštností kachny je neobvyklý tvar opeření na křídlech – na koncích se stáčí nahoru a vytváří jakousi „kápi“ nebo „límec“.

Samozřejmě, že především samci mandarinek jsou pestře a zářivě zbarvení. A tento působivý vzhled získávají hlavně na jaře a v létě, kdy potřebují svést samičku. Na podzim se mandarinka zbarvuje do hnědohněda. Tyto kachny však tvoří páry na celý život a společně vychovávají mláďata. Proto jsou v čínské kultuře symbolem věrnosti a věčné lásky.

Mandarinky jsou všudypřítomné. Lze je najít i v Eurasii, ale k tomu je třeba najít vhodnou horskou řeku. Kachny mandarínské jsou však již dlouho úspěšně domestikovány a chovají se v zoologických zahradách a zábavních parcích.

Flamingo

Hodnocení: 4.5

Plameňáci jsou známí především díky svému jasně růžovému opeření a tendenci shromažďovat se ve velkých hejnech. Jejich let nebo krmení je velkolepou podívanou. Hejna plameňáků obsadí celé pobřeží některého jezera a v letu zatemní oblohu až k obzoru a zbarví krajinu do jasně růžové barvy.

Ne všichni plameňáci jsou však růžoví. Patří mezi ně bílí jedinci, korálově zbarvení a jasně červení jedinci. Zajímavé je, že barva opeření plameňáka hodně závisí na jeho stravě. Růžový odstín je dán pigmenty z malých korýšů, kterými se tito ptáci živí. Proto v zoo přidávají do vody, kterou plameňáci obývají, různá barviva, včetně strouhané mrkve a rozmačkané sladké papriky.

Plameňáci mohou žít i v podmínkách, ve kterých by jiní ptáci zahynuli. Jejich kolonie se nacházejí v blízkosti slaných a alkalických jezer, v chladu a horku. Silná kůže na nohách plameňáků je chrání před agresivním působením roztoků.

Jednou z nejzajímavějších zvláštností plameňáků je, že svá mláďata krmí tím nejpravějším ptačím mlékem. Je pravda, že má jen málo společného s živnými tekutinami savců (a už vůbec ne se stejnojmenným bonbónem). Ptačí mléko je vylučováno speciálními žlázami a skládá se z jedné čtvrtiny z krve rodičů.

Plameňáci se vyskytují po celém světě, ale jsou hojnější v Africe, Asii a Jižní Americe. Najdete je dokonce i v Ázerbájdžánu! Plameňáci jsou také častými obyvateli zoologických zahrad.

Turako dlouhoocasý

Hodnocení: 4.4

Turako dlouhoocasý, známý také jako Livingstonův banánovník, je malý, málo známý pták, který žije v lesích jižní Afriky. Vypadá však působivě, takže si zařazení do žebříčku rozhodně zaslouží. Pták je zbarven do všech možných odstínů zelené, od jemného salátu na hlavě po smaragdovou na křídlech. Dlouhý ocas je černý.

Pták má navíc ve svém zbarvení několik jasných barevných akcentů. Oči jsou zdobeny bílými a černými „šipkami“ a červeným lemem. Zobák je mrkvově oranžový. Chocholka na hlavě je zelená, ale peří je zakončeno bílými vložkami. Celkový vzhled je velmi elegantní, jako by plameňák navštívil stylistu a nechal se profesionálně nalíčit.

Jak už název napovídá, strava banánovníků Livingstonových je založena na různých druzích ovoce a zeleniny. Pták je však obzvláště vášnivý, protože banány jsou téměř škůdcem – hejna turaků dlouhoocasých pustoší plantáže. Když ale není sezóna, mohou se banánovníky živit i hmyzem.

V zoologických zahradách se turako dlouhoocasý téměř nevyskytuje – potřebuje teplé klima a v zajetí se špatně rozmnožuje. Abyste ji mohli obdivovat, museli byste se vydat do Afriky.

Jeřáb korunovaný

Hodnocení: 4.3

Jeřáb popelavý je velký a působivě krásný pták. Jeho tělo je zbarveno převážně černě s občasnými bílými akcenty. Na hlavě tohoto jeřába je však velký zlatě zbarvený chochol a červené skvrny. Podle této korunky se pták jmenuje.

Jeřáb má rád teplé podnebí a otevřené vodní plochy. Proto se vyskytují v severní a východní Africe a v některých asijských zemích. Nejčastěji se usazují podél jezer a bažin, ale v poslední době si oblíbili rýžová pole. Na rozdíl od jiných druhů jeřábů se jeřáb korunový dobře zabydluje na stromech a často si staví hnízda na akátech.

Jeřáb se lidí nebojí. Často se usazují v blízkosti svých domovů, někdy – podobně jako čápi – hnízdí na střechách.

Jeřáb popelavý je zranitelným druhem a je zapsán v Mezinárodní červené knize. Často jsou chráněni v zoologických zahradách, přírodních rezervacích a rezervacích. Ptáci se však v zajetí normálně rozmnožují a lidská společnost je nestresuje. Proto je lze často obdivovat v zoologických zahradách.

Makak Hyacintův

Hodnocení: 4.2

Jeřáb hyacintový je největší mezi papoušky. Tento pták může dorůst až do délky jednoho metru a vážit téměř jeden a půl kilogramu! Křídla makaků hyacintových jsou však krátká, i největší exempláře mají rozpětí asi 70-75 cm. Proto papoušek létá pomalu, hlučně a nedaleko.

Žirafa hyacintová však nemusí létat daleko. Tento pták je všežravec a má silný zobák, který mu umožňuje snadno se zakousnout do ovoce, ořechů, bobulí a skořápek měkkýšů. Stejně jako mnoho dalších papoušků z čeledi žirafovitých žije papoušek hyacintový v hejnech a je zemědělským škůdcem – protože po náletu na ovocnou plantáž nezůstane lidem prakticky nic.

Makak Hyacintův je téměř celý kobaltově modře zbarvený, jen s několika černými pery na křídlech. Kromě toho má pták na hlavě žluté pruhy kolem zobáku a očí. Nejsou pokryty peřím, žlutá barva pochází přímo z kůže papouška.

Kvůli svému jasně modrému zbarvení, velké velikosti a agresivnímu a destruktivnímu chování byla hydra hyacintová člověkem nemilosrdně vyhubena. Proto je nyní chráněn a zapsán v Mezinárodní červené knize. Žirafa hyacintová však snadno žije v zajetí, takže ji lze najít v největších světových zoologických zahradách.

Mimochodem, rekord v délce života drží makak hyacintový. Maximální doložená délka života tohoto ptáka je 39 let, ale existují i zprávy o 50 až 90letých jedincích.

Astrapia

Hodnocení: 4.1

Astrapia patří do čeledi rajských ptáků, ale stojí za samostatnou zmínku. Své místo v žebříčku si zaslouží díky opravdu působivému ocasu. Samotný pták není velký, měří do 30 cm. Bílá ocasní pera samců však mohou být až metr dlouhá!

Obecně platí, že zbarvení astrapinu není jasné. I u mužů je nenápadný, olivově zelený s bronzovým „odlitkem“. Stejně jako mnoho jiných rajských ptáků má i dudek chocholatý peří, které odráží světlo, takže se jeho tělo na slunci leskne a třpytí. Ocas samců má dvě dlouhá bílá pera zakončená černými „očky“. Peří je měkké, za letu se třepotá a stoupá za ptáka.

Astrapie se vyskytují pouze na Nové Guineji, ale pouze ve vysokohorských lesích. Vzácný a málo známý pták, který je zapsán v Červené knize a chráněn mezinárodními organizacemi.

Datel

Hodnocení: 4.0

Datel je jedním z nejkrásnějších obyvatel středního a jižního Ruska. Vyskytuje se však i v jiných zemích. Dudek chocholatý se vyskytuje ve většině evropských a severoafrických zemí.

Datel nemůže nepřitáhnout pozornost. Pták je zbarven jasně oranžově, téměř skořicově, a křídla jsou pokryta kontrastními bílými a černými pruhy. Díky tomu je dudek přitažlivý jak v letu, tak na zemi. Kromě toho má na hlavě jasně oranžového ptáka s černobílým okrajem.

Ududy jsou zajímavé nejen svým nápadným, zapamatovatelným a působivým vzhledem, ale také svým neobvyklým chováním. Kontrastní barvy aktivně využívají jak při páření, tak k odstrašení protivníků. Dudek chocholatý roztáhne hřbet a mává křídly jako stan, aby udělal dojem.

Lesy, lesíky a háje jsou hojně navštěvovány datly. Přestože je tento pták poměrně plachý, není obtížné najít jeho hnízdo. Podle vůně. Dudci mají zvláštní kohoutkovou žlázu, která vylučuje štiplavý a páchnoucí sekret. Samci jím označují své teritorium a odhánějí predátory.

S datlem se můžete setkat na procházkách. A pokud se to nepodaří, pták se snadno aklimatizuje v zajetí a často se chová v zoologických zahradách a drůbežárnách.

Hřivnáč

Hodnocení: 3.9

Holubinka hřibovitá (neboli nikobar) je jedním z nejkrásnějších holubů. Tento pták byl objeven teprve nedávno, je málo prozkoumaný, ale nepodobá se běžným městským holubům. Tělo holuba hřibovitého je pokryto dlouhým, pružným, duhově lesklým peřím, jehož barva se mění od modré po červenou, od zelené po žlutou.

Zejména dlouhá krční pera. Díky tomu vypadají jako hříva nebo jen vlasy. Zároveň se neustále třpytí všemi barvami a odstíny, takže holubice působí neskutečně.

Holub hřivnáč byl dlouho vědě skrytý, protože vede většinou nenápadný způsob života. Nejčastěji se vyskytují v džungli na neobydlených ostrovech. Holub šikmý vede převážně suchozemský způsob života, na stromy vzlétá pouze v případě nebezpečí.

Stejně jako ostatní druhy holubů může i holub hřivnáč žít v zajetí. Rozmnožují se však velmi pomalu a špatně a jejich odchyt pro chov v zoologických zahradách a školkách vede ke snížení přirozené populace. Holub hřivnáč je proto chráněn mezinárodními organizacemi.