Co je psychohygiena

„Čisté myšlenky“, „zdravé vztahy“, „toxičtí příbuzní“ a další podobné definice se často objevují v psychologii, materiálech o seberozvoji. Psychohygiena je systém zásad a postojů, které pomáhají udržovat duševní zdraví a jejichž cílem je vytvořit harmonický, vyvážený postoj k okolí a užívat si každou minutu.

Cílevědomost – nikdo nikomu nic nedluží

Od útlého věku jsme vedeni k naprosté poslušnosti a neustálé odpovědnosti, je nám vštěpován komplex viny, „špatnosti“, snažíme se napravovat, jsme indoktrinováni cizími pojmy a představami o životě. Je to pochopitelný a logický proces: starší generace si tímto způsobem podřizuje mladší, aby uspořádala střídání generací a zabránila chaosu.

Ale pak, ve věku 30 let, se začneme divit, proč máme tak zlobivé dítě? Nic nechceš, o nic neusiluješ? Odpověď je velmi jednoduchá: lepší životní podmínky, nedostatek každodenních povinností a odpovědnosti, nutnost tvrdě pracovat, abyste získali přístřeší a jídlo. Průmyslová a ekonomická síla dosáhla bodu, kdy nadprodukce doslova tlačí na lidi, aby pracovali méně a kupovali stále více.

Co dělat ve volném čase? Samozřejmě, že srovnávání se s ostatními a výčitky, že „oni to dokázali“, „oni uspěli“, „a my jsme na okraji, cizinci v této oslavě života“ (©). Nejneviditelnější, ale nejtěžší prací je vnitřní práce na sobě, jejíž opožděné výsledky vnímají ostatní. Žádný blogger ani celebrita se takovými nestali zázrakem. Skutečně se podílejí na vytváření a propagaci své vlastní image, i když mají spoustu peněz a ohromující rodinné vazby.

Kognitivně-intelektuální postoje– Pověstná „kognitivní disonance“ nám doslova ubírá energii a nutí nás zahálet. Je to stav duševní nepohody způsobený střetem různých zájmů, zásad a přesvědčení, který nelze překonat běžnými prostředky.

Proto člověk donekonečna odkládá řešení „nepříjemných“ otázek, prodlužuje konfliktní situace. To na něj klade neviditelnou zátěž, vzniká další „blok“ nebo „kotva“, která ho drží na místě a nedovoluje vám přepnout na jiné věci a vztahy.

Může to být vnitřní rozpor, reakce na slova a činy někoho jiného nebo společenská situace. Člověk však podvědomě usiluje o dosažení stavu souznění (konformity), „osvícení“. Jak víme z historie, náboženství a umění, nejjednodušší způsob, jak se stát osvíceným, je ocitnout se bosý a hladový v odlehlé jeskyni, bez prodejních plánů a s obsedantními společenskými stereotypy. Zkuste dosáhnout souznění, osvícení a nirvány, aniž byste opustili pokladnu, tady a teď.

V důsledku této psychické nepohody se lidé snaží ignorovat nepříjemné situace, a proto často slýcháme rady „nechte to být“; „ono to samo odezní“. A to je správné, pokud člověk přesně chápe svá přání a důsledky. Zde se objevuje Descartův čtverec pro rozhodování. V duchu si rozdělte čtverec na čtyři části, z nichž každá obsahuje jednu otázku:

1. Co se stane, když to uděláte?

2. co by se stalo, kdyby se to nestalo?

3. což se nestane, pokud k tomu dojde?

4. což se nestane, pokud tomu tak nebude?

Odpovědi můžete seřadit na stupnici 1-4, pokud vám žádná možnost nepřipadá zřejmá a vhodnější. V každém případě musíte buď změnit situaci, nebo svůj postoj k ní, protože je bláhové opakovat stejnou činnost a očekávat jiný výsledek.

Chování a volní postoje– aktivita, odhodlání, ctižádostivost nebo apatie, prokrastinace, nekonečné otálení a prokrastinace. Bylo by racionální tyto vlastnosti a postoje ve svém chování kombinovat, ale vzorec chování každého jedince je postaven na dominantních, definovaných algoritmech akcí a reakcí.

V této souvislosti můžeme připomenout zajímavou typologii lidí na příkladu primitivního komunitního systému, kdy se lidé dělili na „kořistníky“, „lovce“, „zvědy“, „stavitele“. Naše jednání je totiž určeno souborem parametrů, které jsou dány temperamentem, povahou, podmínkami výchovy, potřebami a motivací. Žádné množství plyšáků nedokáže nalákat „stavitele“ k lovu v extrému a naopak.

Proto je vaším úkolem – identifikovat své vedoucí, hlavní schopnosti a v souladu s nimi, ale ne s očekáváními a napomenutími ostatních budovat svůj vlastní osud. Nepřejte si mnoho, nebojte se nového a neohlížejte se často zpět, jsou tu jen stíny a slabé ozvěny minulosti.

Nemusíte nic dokazovat, žák s vyznamenáním není poslanec ani úspěšný podnikatel. Jakmile opustíte chodby školy, chronologické hranice toho, kdy „byste měli stihnout“ vystudovat, vybudovat kariéru, založit rodinu, prakticky zmizí, rozostří se.

Ještě hloupější je snažit se ospravedlnit a naříkat nad tím, že „když jsem to neudělal, tak jsem to neplánoval…“!“. Přestaňte se trápit kvůli neuskutečněným plánům, odloženým projektům a neuděleným Nobelovým cenám a nastavte si realistickou laťku úspěchu.

A co je nejdůležitější: musíte zvážit nejen to, co nemáte, čeho jste nedosáhli. Začněte tím, co máte: bydlením? vzdělávání? kariéra? zajímaví přátelé? pečující příbuzní? Užitečný nebo fascinující koníček? A teď si můžete říct: Co ještě chcete??

Neopodstatněné ambice, neplodná očekávání, nejistota, lítost, zklamání z činů nebo nečinnosti vás také zpomalují, „ukotvují“ na místě. Smějte se a tančete, jděte dál, slunce bude vycházet miliardy dní.

Podle psychologů není největší závist a žárlivost způsobena úrovní blahobytu druhých, ale možností seberealizace, vykonávat práci, kterou si člověk vybere, a to i navzdory požadavkům a kritériím druhých. „Pokud jste kritizováni, znamená to, že jdete správným směrem.“

Emocionální a citové postoje– jsou nejprchavější, nejprchavější, ale nejúčinnější. Emoce nás mohou přimět k velmi nečekaným činům, které by se nám po zralé úvaze zdály šílené. Z evolučního hlediska emoce často brání kooperativnímu jednání a sociálnímu rozvoji.

Je to však nepostradatelný mechanismus pro uvolnění a relaxaci, který odstraňuje zbytečné, „nahromaděné“ starosti. Jsou to emoce, které pomáhají vyčistit „cache soubory“ v naší mysli. Právě emoce jsou ukazatelem toho, jak „dobré nebo špatné“ věci jsou. Skutečnou hodnotu života neurčují peníze, přátelé nebo známosti, ale vnitřní pocity a postoje.

emoce mohou a musí být řízeny, vytvářeny, aktualizovány, stejně jako počítačový software. Je to správce souborů, který upozorňuje na nejdůležitější a nejnaléhavější úkoly, zobrazuje závady nebo chyby systému.

Citové „kotvy“ jsou zákeřná věc, která může poškrábat duši nebo otrávit vztah na dlouhá léta jako malá tříska. Je prostě nutné provést kompletní revizi svých pocitů a vjemů ve všech strategických směrech a provést úplný „reset“.

Pocity viny, závisti a zášti jsou ty nejvíce neužitečné, kontraproduktivní, ale velmi energické, které brání spolupráci a rozumnému posouzení situace. Jednoduchá anekdota na toto téma: Muž říká o své ženě, že už tři dny mlčí, a já stále nedokážu odhadnout proč.

Proto byste měli mít zabudované filtry, které vám pomohou zvládat emoce a nasměrovat je do konstruktivních akcí. Místo tiché zášti můžete jednoduše říct: „Velmi mě naštvalo, že jste mi přinesl frappuccino místo cappuccina. Mluvte za sebe, ne za druhého: „Tohle jsi nastražil schválně, abys zničil naše manželství a strukturu sluneční soustavy“.

Pravidla psychohygieny

Představte si, že jste v domě s otevřenými okny, obklopeni nádhernou krajinou a zářící atmosférou. Ale když se neustále díváte ze stejného okna a vidíte stejný obraz, je to už velmi nudné a nevyvolává to žádnou touhu pozorovat. Teď si představte, že jste se podívali dovnitř z jiného okna, úhel se trochu změnil, stal se zajímavějším, a pokud se podíváte vůbec z druhé strany domu? A pokud se rozhodnete jít na procházku?

Bohužel rozhodujícím motivem při tvorbě cílů není touha po tom nejlepším, ani snaha o vyšší standard, ale potřeba eliminovat konfliktní, stresující situaci. To znamená, že mnozí jednají podle této zásady: koupím si deštník, abych nezmokl, ne abych se mohl projít před krásnou deštivou vyhlídkou.

Základní zásady a pravidla duševní hygieny

Usilovat o to, co člověk chce, bez záruky, že to dostane, a bez dalšího sebeponížení.

1. Jasné vymezení osobního prostoru„Ani v případě blízkých přátel a příbuzných neexistují žádné výjimky. Pokud souhlasíte s invazí, buďte připraveni obětovat svůj čas a zájmy ve prospěch iluzorního statusu.

2. Sebeúcta mimo ostatní, vnucené kategorie, nikdy se nezavděčíte všem, ani se nebudete všem líbit.

3. Věcná sebereflexe a sebekritika. „Kvůli krizi na trhu práce jsem teď nemohl najít novou práci, zkusím to znovu“ místo „jsem neúspěšný, co jiného by člověk mohl čekat, když ho vyhodili“.

4. Rovnováha práv a povinností.„Jsem povinen trávit se svou ženou více času, ale mám právo odmítnout s ní skládat puzzle nebo sledovat seriály.“

5. Smysluplná opozice, navzdory neustálým hrozbám a provokacím. Jak se říká, „na světě je tolik věcí a událostí, které nepotřebují naši pozornost ani naši nespokojenost“.

6. „Sítko“ pro komunikaci s jednoduchou otázkou: „Chci to, nebo ne??“. Chci to udělat – ano nebo ne? Chci s touto osobou komunikovat – ano nebo ne?