Jaké jsou typy a úrovně komunikace

Lidé spolu neustále komunikují. Proces neprobíhá vždy hladce kvůli nedorozuměním, porušení etiky. V soukromém životě je snazší vycházet s lidmi díky selektivní komunikaci. V práci přicházíte do styku s nesympatickými postavami a kazíte si náladu. Podle psychologie rozhoduje o profesním úspěchu a mikroklimatu v týmu kvalita konverzace. Komunikační techniky vám pomohou zvolit správné strategie a najít společnou řeč na různých úrovních.

Funkce komunikace

Oboustranný, mnohostranný proces, který zahrnuje výměnu informací, vytvoření interakční strategie pro porozumění. Záleží na nich:

1. Přizpůsobení psychiky stresovým podmínkám;

2. formování kulturního chování;

3. kognitivních schopností;

4. Rozvoj emoční inteligence.

To nám umožňuje tvrdit, že komunikace je prostředkem organizace společných aktivit a uspokojování osobních emocionálních potřeb. Plní řadu funkcí: spojovací, socializační, přenosovou a další.

1. Pragmatický – jedna z klíčových funkcí pro sbližování lidí. Příkladem je biblická epizoda o stavbě babylonské věže.

2. Formativní je zodpovědný za přenos informací od rodičů k dětem pro intelektuální rozvoj.

3. Konfirmace slouží k poznávání sebe sama. Při seznamování se s někým na základě porovnávání vlastností a charakteristik hledá v sobě potenciální oporné body, vytváří kritický postoj k sobě i druhým

4. Interpersonální je o hledání emocionálně-hodnotových složek, navazování kontaktů. Vytváří dojem o druhé osobě při setkání s ní, vyjádřený sympatiemi a antipatiemi

5. Intrapersonální je považována za schopnost rozvíjet myšlení.

Komunikace na 7 úrovních

Psychologie definuje 7 komunikačních úrovní.Psychiatr A. . Dobrovich. Jsou vnímány jako strukturovaný systém interakcí.

1. V primitivních situacích se s druhým člověkem zachází jako s objektem a posuzuje se z pozic zájmu nebo nezájmu nebo potřebnosti či nepotřebnosti. Vyvinutá antipatie nebrání člověku odejít z rozhovoru bez vysvětlení nebo výměny standardních frází. Lidé se o sebe navzájem vůbec nestarají.

2. V manipulativní fázi je člověk vnímán jako objekt psychologického vlivu. Zoufalí manipulátoři začnou s obětí záměrně i nevědomě manipulovat. Typickým příkladem je dialog kupujícího s asistentem prodeje. Reklamou na výrobek vyvíjí nátlak a nutí ke koupi.

3. Standardizovaná komunikace se vyznačuje povrchní komunikací. Lidé se účastní dialogu formálně, hrají určité sociální role. Proto se jí také říká úroveň „masek“, skrývání vlastního nitra. Nejčastěji se jedná o pracovní vztah.

4. Konvenční znamená etické chování s morálními aspekty. Oba partneři projevují ochotu komunikovat. Dialog probíhá na rovnoprávném základě v kulturním komunikačním rámci. Respektující typ komunikace je charakteristický pro příbuzné, obchodní partnery.

5. Podnikatelé mají zájem o kolegy, kteří sdílejí společný zájem. Na prvním místě je ochota vést konstruktivní dialog, pomoc, psychologická podpora. Kritika, prosazování subjektivního pohledu není vyloučeno. Jejich cílem je však rozvíjet společnou věc a najít kolektivní porozumění.

6. Ve hře je oboustranný zájem, city a emoce. Na tuto úroveň se dostávají známí, blízcí lidé nebo zamilované páry.

7. Nejvyšší úroveň je duchovní se svobodou projevu. Na této úrovni lidé pociťují citovou spřízněnost a rozumějí si se svými partnery z úst do úst. Fráze „mluvit od srdce k srdci“ znamená úzký kontakt s partnery s vysokou úrovní porozumění.

Úrovně se mohou v závislosti na kontextu měnit ze spodní na horní a naopak. Komunikace s jednou osobou často probíhá na různých úrovních. Pokud je blízký přítel šéfem, nemůžete být familiární a přejít od hravého/duchovního k běžnému/standardnímu.

Verbální komunikace

Sociálně-psychologický jev má různé podoby. Slova se používají jako významová slova předtím, než je vyjádřen význam. Analyzují události a jevy, určují hlavní a vedlejší rysy. Slovní zásoba je založena na slovní zásobě – souboru slov a syntaxi pro vytváření slovních jednotek.Vzor je následující:

1. Mluvčí volí slova;

2. Podle pravidel slovní zásoby a syntaxe skládá do vět a vyslovuje;

3. Posluchač kóduje informace a vytváří si v mysli obrazy a asociace.

Ale i když jsou informace sdělovány jasně, jejich význam je částečně zkreslený. Emocionální kontakt vyžaduje další nástroje: modulaci hlasu, rytmus, pauzy. Ukazují, jak se mluvčí staví k informacím a k osobě, se kterou hovoří.

Typy mezilidských kontaktů

Komunikace se dělí na dialogickou a monologickou. První z nich, kontakt subjektu s objektem, je založen na rovnosti účastníků interakce. Na této úrovni lidé hledají porozumění a empatii. Příklad: sdílení po přečtení knihy nebo zhlédnutí filmu. Subjekt-objektový dialog je založen na vedení jednoho z účastníků. příklad: učitel vynadá žákovi za to, že si neudělal domácí úkol.

Druhý typ se dělí na imperativní a manipulativní. V prvním případě se jedná o autoritativní (direktivní) formu kontaktu. Má jediný cíl – kontrolovat chování jednoho z účastníků dialogu, vynucovat si jednání, rozhodovat. Druhý typ komunikace je založen na jednostranném nepokrytém ovlivňování s cílem získat požadovaný výsledek.

Klasifikace

Mezi komunikačními formami se rozlišují dvě: Role-based, založené na nadřízenosti, autoritě, statusu. Tento typ zahrnuje dialogy mezi nadřízenými a pracovníky, učiteli a studenty. Řídí se schválenými pravidly. Osobní přímo závisí na osobních postojích a sympatiích druhé osoby a může být krátkodobá nebo dlouhodobá.

Z hlediska obsahu je komunikace:

1. materiál – pro výměnu produktů činnosti;

2. Poznávání s poskytováním užitečných informací;

3. Souvisí s přenosem duševních a fyziologických stavů;

4. podněcování k inspiraci pro cíle a úkoly;

5. aktivní prostřednictvím vzájemné výměny operací a dovedností.

Z hlediska komunikačních účelů se rozlišuje mezi biologickými a sociálními účely. První druh je potřebný k udržení duševní rovnováhy, druhý k posílení mezilidské interakce, rozvoji mezilidských vztahů.

Podle způsobu komunikace rozlišujeme 5 typů:

1. Přímý. Je to první forma, která dala vzniknout dalším typům komunikace. Předpokládá jednoduchý kontakt na základě zpětné vazby.

2. Zprostředkovaná komunikace a výměna informací po telefonu, korespondenčně.

3. Přímý rozhovor „tváří v tvář“ s projevy emocí.

4. Nepřímo prostřednictvím zprostředkovatelů.

5. Rituál. Jedná se o ustálenou formu symbolického chování s důsledným jednáním.

Tři typy rozhovorů

Formalizované probíhá v rámci právních předpisů (jednání, semináře, konference). V obchodním a vědeckém prostředí s přednáškami a prezentacemi je ideální společensky orientovaná komunikace

V poloformalizovaném případě neexistuje žádná předchozí dohoda. jsou dodržovány základní etické normy (společenská konverzace, přijetí). Pro tento typ komunikace je vhodný skupinový předmětově orientovaný typ komunikace. Nejúspěšnější je neformální forma s flexibilními pravidly, která je postavena na komunikaci zaměřené na člověka. Upravuje pouze podstatnou část rozhovoru.

Proč potřebujeme neverbální komunikaci??

Slova nestačí k vyjádření emocí a pocitů. Postoje, gesta, mimika obličeje poskytují obraz o zážitku. Pouze 7 % verbální, 38 % intonační a 55 % řeči těla. K tomuto závěru dospěl profesor Meyerabian z Kalifornské univerzity ve své knize The Theory of Silent Communication (Teorie tiché komunikace). Pozdější výzkumy to potvrdily. Bylo zjištěno, že lidé řeknou jednu větu za 2,5 sekundy. Verbalismus zabírá až 35 % dialogu. Gesta se používají ke sdělování informací v 65 % případů.

Psychologové se shodují, že slova jsou vhodná pro stručné předávání informací; gesta jsou určena pro „diskusi“ o mezilidských vztazích. Pokud dívka „vystřelí“ oči a pošle „textovou zprávu“, aby vyjádřila své sympatie tímto způsobem, nejsou nutná žádná slova.

Neverbální složky

Je to řeč těla, vizuální a akustické vnímání komunikujících objektů, které zprostředkovávají emocionální informace. Řeč těla nám pomáhá přesvědčit se o její pravdivosti či nepravdivosti a předvídat dojmy.Při interpretaci gest se řiďte pravidly:

1. „Číst“ ne jednotlivá gesta, ale jako celek.

2. Interpretovat pohyby rukou v kontextu toho, co bylo řečeno. Ruce zkřížené na hrudi nejsou vždy důkazem připravenosti ke kontaktu. Podobně se chovejte ke zmrzlému člověku a snažte se uklidnit nervový třes.

3. Věnujte pozornost národním charakteristikám a temperamentu. Někteří neustále gestikulují, jiní mají ruce v kapsách a dlouho formulují své myšlenky.

4. Při skenování pózy nepřipisujte osobní zkušenost jiné osobě.

Myslící lidé vědomě kontrolují výrazy obličeje a postoje. Aby zmátl, slova a činy se neshodují. Příkladem nesrovnalostí je ujišťování o dobré náladě se skleslým obličejem, ujišťování o upřímném postoji s odvrácením očí.

Typy neverbální komunikace

Tento typ komunikace se vyvinul spolu s jazykem a slovy. Pro příjem správných informací je důležitá synchronizační technika. Když se v řeči používají stejná slova, gesta, mimika, rychlost řeči a tón řeči se na podvědomé úrovni kopírují, aby se vytvořila důvěra.Znalost neverbálních způsobů umožňuje:

1. Rozpoznejte falešné pocity;

2. odstranit komunikační bariéry;

3. vytvořit neformální atmosféru;

4. Přizpůsobit se způsobu komunikace.

Mimikry

Jedna z hlavních složek, vyjadřující emocionální stav a postoj. Tvář jako kniha dokáže číst prožívané pocity. Projevují se: mimovolným vyklenutím obočí, svraštěním čela, nosu, našpulením rtů. Zdvižené obočí vyjadřuje překvapení a obdiv. Snížené koutky rtů naznačují smutek nebo žal. Sevřené čelisti prozrazují nelibost.

Gesta

Je těžké si představit nadšenou konverzaci s rukama ve švech. Emocionální impulsy doprovázejí tělesné pohyby. Jsou upřímní, protože nejsou kontrolováni. Dokonce i podání ruky prozrazuje informace o druhé osobě. Ruka držená dlaní dolů ukazuje nadřazenost; směřující vzhůru – souhlas s pasivní rolí; podaná vertikálně – partnerská dispozice. Každý pohyb je spojen s myšlenkovým pochodem a pocitem. Společná gesta:

1. hodnocení: dotýkání se brady, přejíždění ukazováčkem po tvářích, hlazení;

2. Sebeovládání: složení rukou kolem pasu, sevření rukou, zaháknutí prstů do desky stolu nebo opěrek rukou.

3. Dominantní: Palec nahoru, tvrdohlavé mávání rukama.

Postavy

Význam těla. Způsoby stání, chůze a sezení poskytují mnoho dalších informací. Pokud druhá osoba sedí s tělem nakloněným dopředu, je to výrazem soustředění. Předklon a přehození nohy přes nohu ukazují nezájem. Rozpoznatelný postoj připravenosti s rukama na bocích; trup ohnutý dopředu, ruce položené na kolenou.

6 způsobů úspěšné komunikace

Každé setkání vám diktuje, jak se chovat. Pokud se chováte špatně, komunikace je obtížná. Existují obecná pravidla, která podporují vzájemné porozumění.

1. Sledujte oční kontakt.Bližší pohled pomáhá řídit konverzaci. Odvracení očí do strany vzbuzuje podezření a pochybnosti.

2. Komunikujete i ve chvílích ticha.Pozorujte shodu slov a rukou. Musí se ozývat, nikoliv „žít“ samostatně. Současně sledujte řeč těla partnera rozhovoru.

3. Sledujte svůj projev.„Ems“ a „Ams“, mezititulky a fráze, které nedávají smysl, kazí dojem. Chcete-li být přesvědčivější, odstraňte slovní nesmysly. V obchodních rozhovorech buďte přesní a struční.

4. Vyhněte se trapnosti při představování. Udělejte si domácí úkoly k běžným otázkám, abyste neupadli do otupělosti. Sestavení variant pro různé situace. Zároveň si připravte příběh, který vyplní dlouhé pauzy zápletkou, vyvrcholením a koncem.

5. Pozorně naslouchejte a pokládejte otázky, abyste navázali dialog. Pokud si nejste jisti, na co se ptát, ukončete věty formou otázky, čímž podpoříte pokračování příběhu.

6. Soustřeďte seTelefonování a rozhovory s kolemjdoucími známými. To je spolehlivý způsob, jak si zkazit dojem ze sebe sama.

Elegantní způsob, jak ukončit konverzaci, je stěžovat si na nedostatek času nebo termín. Nabídněte pokračování telefonátu a sjednejte si schůzku. zvládnutí komunikačních nástrojů z vás udělá dobrého konverzátora a diplomata.