Když se děti začnou smát

Smích je fyziologická vlastnost, která je společná všem živým lidem na zemi. Slouží jako indikátor dobré nálady a jemných emocí. Lidé se mohou smát vtipům nebo si uvědomit, že něco je komické. Kromě toho dává rozesmátý člověk najevo svůj dobromyslný postoj k oponentovi v rozhovoru nebo přání sblížení. Je to univerzální forma komunikace, které rozumí každý a která může pomoci překonat jazykovou bariéru v komunikaci.

Fyziologie a psychologie věku novorozenců

Člověk přichází na svět nepřipraven. Ve svém vývoji překonává mnoho obtíží, prochází obrovskými změnami a mění se v zásadně odlišnou bytost. Lze to přirovnat k zázrakům proměny motýlů. Na začátku své cesty je jen malou larvou, pak nemotornou, ale velmi roztomilou housenkou, dalším krokem proměny bude kukla a teprve na konci dospívání se objeví krásný motýl, který je člověkem.

Kromě vnějších změn se neméně, a možná i více, změní i psychika dítěte, když se z něj stane „rozumný člověk“.Dítě tedy není na svět dospělých dvakrát připraveno:

1. Nejprve, – triviální fyzická nesrovnalost a biologická nezralost. Srovnáme-li lidské dítě s novorozeným zvířetem, bude srovnání vždy ve prospěch toho druhého. První rok života se člověk víceméně zabydluje ve svém těle a učí se s ním v malém zacházet. To, co zažívají všechna zvířata v děloze, zažívá člověk po narození. Toto „předčasné“ narození umožňuje lidstvu předstihnout ostatní druhy ve vývoji a formování lidského mozku a v budoucnu mu umožní dominovat nad všemi ostatními.

2. Za druhé– Jedná se o dokonalý sociální nesoulad dítěte. To, co je člověk fyzicky, je z 80 % voda, ale to, co je člověk jako osoba, je z 80 % kultura. Jakmile vstoupíte do světa, nevíte nic o jazyce, společenských rolích ani o tom, jak se chovat ve společnosti. Je to cizí vzdělání, natož vědeckému poznání světa. Vše, co lidská civilizace nashromáždila za tisíciletí a na co je právem hrdá, si musí člověk osvojit během prvních dvaceti let svého života.

Na začátku své cesty se dítě musí naučit používat své tělo, rozlišovat vnitřní pocity od vnějších. Dítě si musí osvojit svůj vlastní mentální aparát. Naučit se soustředit, překonat své „rozptýlené“ pocity, touhy a emoce, zvládnout pocity strachu, naučit se přiměřeně vyjadřovat emoce atd..

Dítě stráví první rok svého života „přizpůsobením se“ organismu, který mu byl „dán“ při narození. Musí se jí naučit rozumět, například rozlišovat žízeň od strachu a bolest ruky od bolesti žaludku. Kromě toho se musí naučit, jak ho používat, od pohybového aparátu až po aparát řeči a hlasové artikulace.

Dalo by se to přirovnat k tomu, jako kdybyste člověka navlékli do obrovského skafandru a donutili ho v něm žít navždy. Zároveň se dítě učí mnoha dalším důležitým dovednostem – navazovat kontakt s ostatními, vyjadřovat emoce, ukazovat ostatním svůj stav a identifikovat příčinu svých obav. Je to nikdy nekončící proces učení, který zahrnuje i možnost umět se smát.

Možnost smíchu

Smích je vážná věc! Smích je z fyziologického hlediska komplexní pohybový akt, který zahrnuje stahy bráničních svalů doprovázené prací hlasového artikulačního aparátu. Smích zahrnuje mozeček, hypotalamus a střední mozek a centrum smíchu je lokalizováno v mozkovém kmeni. Jedná se o ošemetnou „konstrukci“.

Novorozenec je ochuzen o mnoho možností a smích je jednou z nich. Kojenec nemá vrozenou schopnost smát se, s ostatními komunikuje pouze prostým pláčem. Kojenec svým pláčem signalizuje, co potřebuje, a až do určitého věku vznáší požadavky, které jsou pro něj relevantní na základě situací, s nimiž se setkává.

Novorozenci mají schopnost usmívat se, což se děje mimovolně. Dítě se pilně učí svému centrálnímu a perifernímu nervovému systému a úsměv, který se může objevit na jeho krásné tváři, není odrazem pozitivity, ale spontánním stahováním obličejových nervů, když se dítě učí systémům svého organismu.

Další stimulace radostných emocí kojence může být založena pouze na tom, že se bude cítit dobře ve světě, že kolem sebe bude mít klidné prostředí a pocit bezpečí. Děti poprvé projevují vědomou touhu usmívat se ve dvou měsících věku. Vypadá to jako napodobování činnosti jejich matky, usmívají se na ně, tyto děti vyjadřují svou radost.

Energický úsměv je první předzvěstí dětského smíchu. Dítě by mělo začít s nácvikem smíchu, jakmile je schopno vědomě reagovat úsměvem, tedy přibližně ve dvou až dvou a půl měsících. Tyto zvuky často znějí jako „kdákání“ a rodiče si jich nevšimnou. Tím spíše, že dítě si hrou osvojuje svůj hlasový artikulační aparát a kakofonie zvuků, které z kojence v tomto věku vycházejí, má poměrně široké spektrum. Přibližně ve 3 až 4 měsících věku uslyšíme řehotající se smích vašeho dítěte.

Smích v raném dětství je nejdůležitějším důkazem harmonického vývoje psychiky a nervové činnosti dítěte. Tento smích zpravidla nechává jen málo lidí lhostejnými. Smích dětí, které ještě neovládají řeč, zní obzvlášť upřímně a dojemně.

V průběhu růstu se v dítěti hromadí informace a dojmy, které mohou způsobit, že se bude během spánku smát. Nebojte se, dítě stále žije ve světě, kde je srostlé se světem, a spánek a bdění nemají ve vědomí jasné hranice. Tento smích je další fází formování citového a duševního vývoje dětí.

Občas jsme se setkali s jevem škytání poté, co se dítě zasmálo. Tento jev je v normě, protože dýchací orgány pracují a bránice dítěte je stále slabá a vystavená dosud neznámému účinku podobnému křečím. Tuto škytavku způsobují, když se dítě od srdce zasměje.

Studie smíchu nejsou vtip

Povaha dětského smíchu je předmětem zkoumání vědců z různých zemí již od starověku. Charles Darwin, autor slavné evoluční teorie, pozoroval svého rozesmátého syna. Sigmund Freud, otec psychoanalýzy, považoval smích za výraz pocitu nadřazenosti.

Slavný švýcarský psycholog a zakladatel genetické psychologie Jean Piaget, který strávil velkou část svého života studiem dětského myšlení, tvrdil, že dětský smích je portálem, skrze který se lze podívat na okolní svět z dětské perspektivy. Věřil, že věc nebo událost se může stát vtipnou, pokud je na jedné straně nečekaná a na druhé straně zapadá do známého obrazu vnímání světa. Svá pozorování učinil v roce 1940, ale ve vědeckých kruzích se neujala.

Kognitivní psycholog Caspar Eddiman z Birkbeck College na Londýnské univerzitě šel ještě dál. V návaznosti na Jeana Piageta navrhl teorii, podle níž by podrobné studium mentálních mechanismů, které ovlivňují dětský smích, umožnilo přesně zjistit, jak si dítě uvědomuje vnější svět.

Za celá léta svého působení na toto téma provedl nejpodstatnější výzkum, podrobnou studii o tom, co přesně způsobuje, že dítě propuká v smích. V roce 2014 představil na mezinárodní konferenci první práce založené na svých pozorováních. V rámci svého výzkumu se ptal více než tisícovky rodičů po celém světě, kdy, kde a za jakých okolností se jejich děti smály.

Vědec na tom stále pracuje, ale z toho, co již bylo zveřejněno pro článek, může být zajímavé, že doba výskytu prvních úsměvů u kojence je asi šest týdnů a smích jako takový od 3,5 do téměř 10 měsíců. Rodiče se tedy nemusí obávat, pokud se jejich dítě před tímto věkem ještě nechichotalo.

Nejdůležitější ve studii je, že každé dítě se začne smát, dokud se ho dospělý snaží rozesmát, a v důsledku sociální interakce ve společenství společnosti.

Pouhý pocit lechtání, pohled na věci, které náhle mizí z dohledu a objevují se, není sám o sobě dostatečným důvodem k tomu, aby dítě propuklo v smích. Rozesměje je jen to, když tyto činnosti provádí dospělý za batole.

Psycholog toto pozorování uvádí jako důkaz vysoké míry potřeby socializace dítěte, neboť tato potřeba komunikace vzniká u dítěte dlouho předtím, než začne chodit nebo mluvit.

Jak rozesmát své dítě

Tato studie kromě teoretických poznatků shrnula a odvodila několik univerzálních způsobů, jak rozveselit své dítě:

1. Hra peek-a-boo. Je to známý vtip – zakrýt si obličej rukama, pak je s překvapeným obličejem otevřít a zeptat se – vykřiknout „CU – CUU“ nebo „Kdo je to??“.

2. Šňupání. Při smrkání se dotýkejte rty bříška dítěte. Jeden z nejlepších způsobů, jak rozesmát své dítě.

3. Udělejte si obličej. Postavte se k dítěti čelem a udělejte co nejvtipnější obličej.

4. Tickling.Starý dobrý způsob, známý od starověku a všem národům.

Laskavost a úsměv blízké dospělé osoby, hra s dítětem, držení v náručí, říkanky a písničky, optimistická hudba a výrazné obrázky vyvolají pocity radosti, spokojený úsměv a bezstarostný, nakažlivý smích. Naučte se usmívat a smát se se svým dítětem a přinese to štěstí všem!

Tento článek vychází z knihy Andreje Kurpatova Šťastné dítě. Univerzální pravidla“, webové stránky /, / a materiály o práci učitelů a výchovné praxi pracovníků Dětského domova Solnyško RK domsolnyshko.kz/o-nas/o-detskom-dome/