Jak se zbavit pocitu závisti

Vzpomeňte si na pohádku o mrtvé carevně? Ten, ve kterém královna otráví svou nevlastní dceru jedovatým jablkem. Co ji vedlo? Proč se tak usilovně snažila mladou princeznu srazit na kolena?? Samozřejmě žárlivost. Je velmi nepříjemné vidět živou připomínku toho, že už nejste tak mladí, a v odpovědi na otázku „Jsem nejsladší člověk na světě??“ dostanete odpověď – „Ne!“. Zde selže i ta nejsebevědomější žena.

Morální ponaučení – závist je špatný pocit, protože tě nutí dělat špatné věci, nutí tě k podlosti, zradě a vraždě. Ne náhodou je závist v náboženské tradici jedním ze smrtelných hříchů. Mnozí filozofové, včetně Nietzscheho, Schopenhauera a dalších legendárních jmen, obviňovali závist ze všech světových válek (jeden stát závidí druhému) a revolucí (třídní závist).

Je to opravdu tak destruktivní pocit a je nutné ho v sobě překonat??

Myšlenka, že někdo jiný má něco, co vy nemáte, je velmi nepříjemná. To je závist. Úspěch jiného v nich vyvolává pocit méněcennosti, radost někoho jiného bolí a štěstí v nich vyvolává pocit, že se jim nedostává.

Moderní psychologie považuje závist za ochrannou psychologickou reakci. Spouští se, když si neuvědomíme svou potřebu. Například peníze, sláva, moc.

Žárlivost nevyvolávají ani tak samotná požehnání, jako spíše emoce spojené s jejich vlastnictvím. To dokazuje experiment, při kterém vědci pozorovali děti. Analýzy ukázaly, že děti chtěly určitou hračku pouze tehdy, když o ni projevilo zájem jiné dítě.

Věk závisti

Podle studií se závist nejvíce projevuje ve věku 18 až 24 let. Je to období, kdy mladý člověk získává a osvojuje si profesi a je pro něj velmi důležité, aby byl konkurenceschopný. Proto jsou profesní úspěchy druhých v tomto věku vnímány obzvlášť intenzivně.

Žárlivost může znovu propuknout mezi 30. a 34. rokem života. Člověk v tomto věku začíná shrnovat předběžné výsledky života a často srovnává své úspěchy s ostatními. Pokud srovnání není v jeho prospěch, objevuje se akutní pocit závisti.

V 55 až 59 letech je čas ohlédnout se a zhodnotit svůj život. Když se někomu jinému žije lépe, je to závist.

Podle statistik jsou lidé po šedesátce méně závistiví. Možné vysvětlení – konečně se naučí vážit si toho, co mají.

Důvody závisti neboli jaké osobní vlastnosti vyvolávají pocit závisti

1. Jedním z hlavních důvodů závisti je podle psychologů pocit méněcennosti a závislé sebeúcty. Člověk se neustále srovnává s ostatními a nachází na sobě a ve svém životě stále více nevýhod a na životě ostatních klady a začíná žárlit.

2. Vnější lokus kontroly: když člověk vidí příčiny svého neštěstí v někom nebo v něčem jiném, a ne v sobě. Zastávají názor, že vesmír je k nim nespravedlivý. Všechny laskavosti se dostanou někomu jinému, protože je rychlejší, má větší štěstí atd..

3. Tendence k nadměrné kontrole. I člověk, který je zvyklý mít vše pod kontrolou, může těžko snášet úspěch jiné osoby. Nedokáže se smířit s tím, že se jiné osobě něco podařilo bez jejího souhlasu.

4. Perfekcionismus. Lidé s vysokými nároky, kteří kladou na sebe i ostatní příliš vysoké nároky, mohou být také žárliví. Je pro ně obtížné přijmout svou nedokonalost, která je stále více vidět na pozadí dokonalosti někoho jiného.

5. Egocentrismus a sebeláska. Takoví lidé těžko přijímají úspěch druhých, a proto cítí obzvlášť silnou závist.

K závisti přispívají také vnější faktory. Podívejme se na příklad.

Předpokládejme, že chcete být jmenováni vedoucím oddělení, budete na to žárlit. Místo vás však na šéfovské židli sedí příbuzný ředitele, který je předmětem žárlivosti. Všechny části této rovnice se spojují. Je zde objekt, subjekt a pocit sociální nespravedlnosti a neschopnosti uspokojit potřebu, tj. stát se manažerem.. udržet požadovanou pozici. Výsledkem této situace bude silný pocit závisti.

Kde se bere závist??

Samozřejmě už od dětství.

Děti jsou od útlého věku vedeny ke „zdravému“ soutěžení, ke srovnávání se s ostatními dětmi. Strach je něco, co rodiče zdůrazňují, když se snaží naučit své děti, učitelé ve škole se je snaží povzbudit k usilovnějšímu studiu. Zvyk srovnávat se s ostatními a hodnotit svůj výkon tímto způsobem zůstane jedinci po celý život. A pocit nedostatečnosti („jsem horší než ostatní“) se stává zdrojem neustálé žárlivosti.

Pokud zvýšíme účinek rivality tím, že dítě nikdy nedostane pochvalu, zůstane neuznáno, pak v dospělosti získáme patologicky závistivého člověka.

„Já nežárlím.“

Závist se učíme skrývat už od dětství, protože často slýcháme větu: „není dobré závidět“. Je to pocit, který v nás vyvolává stud a sebetrestání. Proto je pochopitelné, že se snažíme závist maskovat, skrývat ji, a to i sami před sebou. Naše psychika má celou řadu obranných mechanismů, které brání tomu, aby se myšlenka „žárlím“ dostala do naší mysli.

Je například možné odmítnout nějakou činnost, která se vám nedaří, ale vašemu sousedovi se daří velmi dobře. Nebo znehodnocovat, bagatelizovat úspěchy druhých a vyzdvihovat vlastní, byť triviální úspěchy.

„Černá“ a „bílá“ závist

Podle toho, jaké emoce člověk prožívá souběžně se závistí a jak se to projevuje v jeho chování, můžeme hovořit o „černé“ a „bílé“ závisti. Tyto definice se používají nejen v běžné řeči, ale používají je i profesionální psychologové.

Oba typy závisti se rodí z pocitu méněcennosti, z pocitu nedostatečnosti ve srovnání s někým jiným. V obou případech má člověk pocit, že mu něco uniká. A pak se může vydat různými cestami. „Vyrovnat skóre“ s objektem závisti tím, že se dostaneme na jeho úroveň – vyděláme stejně peněz, zhubneme, koupíme si stejné auto atd.. Nebo zničit soupeře a jeho úspěch. Tato cesta je vždy spojena s intrikami, pletichami, podlými činy. V prvním případě se jedná o „bílou“ závist. Druhá část je „černá“.

„Černá“ závist je založena na principu, že když nemám nic já, nesmíš mít nic ani ty. Všichni jsou si rovni.“. Tato víra je někdy mylně považována za spravedlivý svět. V takovém případě trpí i ten, komu je záviděno, protože je obětí závisti.. Všemi způsoby se jim ubližuje nebo se jim klade překážka. Závistivec však trpí ještě více. Vynakládá veškerou energii na nesmyslné činnosti, ničí sám sebe zevnitř. Tyto pocity mohou mít nejen psychické, ale i somatické účinky: vysoký krevní tlak, srdeční problémy, poruchy funkce jater.

„Bílá“ závist nebo závistivé napodobování má ve svém základu zcela jiný postoj – „chci totéž“. Tento pocit člověka motivuje a dodává mu sílu uspět. Tato forma závisti má však i svou stinnou stránku. Snaha dosáhnout něčeho ze soutěživosti vede k tomu, že člověk dostane něco jiného, než co skutečně chce. Viděl sousedovu sekačku a chtěl si ji koupit. Šetřím, kupuji stroj, ale nákup je zklamáním. A nemá pořádný trávník a je nepohodlné ho používat. Plýtvání penězi a energií.

Závist může být konstruktivní

Žárlivost má mnoho podob a není vždy jen černým jevem. Pokud člověk, který cítí závist, ji nedoprovází nepřátelskými pocity a chováním, nepřijímá úspěchy druhých lidí jako ohrožení svého já a přistupuje ke svým emocím vědomě, má velkou šanci proměnit závist v bod růstu. Jak?

V první řadě se neodsuzujte a necítíte se kvůli tomu špatně – každý cítí žárlivost. Pak zjistěte, proč žárlíte, jaká nenaplněná potřeba se za touto emocí skrývá. Když použijete závist jako materiál pro analýzu, můžete se o sobě hodně dozvědět. Například zoufale závidíte lidem, kteří si kupují byty. Jste špatný člověk? Ne. Je v tom skryté poselství, že domov, pohodlí a útulnost jsou pro vás důležité hodnoty a měli byste se snažit je realizovat. Žárlivost na ty, kteří jsou ve své práci šťastní a spokojení, naznačuje, že se cítíte nenaplněni a nejspíš pracujete za svým srdcem. To je důvod zamyslet se nad svým osudem a změnit svou životní dráhu.

Žárlivost vám ukazuje, kde je silný potenciál ke změně, a vede vás k sebezdokonalování. Proto není vůbec nutné tento pocit v sobě vymýtit. Správné je provést analýzu a pochopit své potřeby. Pokud však chcete se závistí bojovat vážně, zde je několik způsobů, jak se s ní vypořádat.

Jak bojovat proti závisti

1. sebezdokonalování: čím více porosteš ve svých vlastních očích, tím méně se budeš cítit bezcenný ve srovnání s ostatními;
2. Hledat své vlastní cíle místo snahy o dosažení cílů ostatních;
3. Srovnávejte se pouze se sebou samým včera;
4. Přijměte se takoví, jací jste, se všemi svými nedostatky;
5. Zkuste vidět za úspěchem někoho jiného vše, co je skryto: nevíte, co stálo vašeho bývalého spolužáka jeho podnikání, jaké oběti musel přinést, aby tohoto úspěchu dosáhl;
6. přestaňte „tahat za nitky“, dětství je dávno pryč, je čas přestat neustále s někým soutěžit a soupeřit; hodnota člověka se neurčuje podle toho, jak daleko je před druhým.

Zdroje:

.. Dmitrieva, „Psychologie závisti“

. . Goršenin, „Moderní psychologické koncepty výzkumu závisti“

/ukrainian/ukraine_in_russian/2016/10/161028_ru_s_blog_psychologa