Na čem závisí inteligence

Na čem tato inteligence závisí?? Co to je, jak ji měřit a co přináší?? Inteligence pochází z latinského intellectus, což lze přeložit jako slyšení, chápání, uvažování, vhled.

Může se také nazývat krátkým Českym slovem – intelekt. Představuje vlastnost lidské psychiky, která umožňuje uvědomovat si vznikající situace, být schopen se na základě zkušeností učit a zapamatovat si řadu věcí a jevů, schopnost chápat abstraktní závěry s jejich aplikací a získané poznatky uplatňovat za účelem změny okolní reality. Poměrně obsáhlé, ale nikoliv vyčerpávající vysvětlení toho, co si lidé pod tímto pojmem představují. Nyní si o tom promluvíme podrobněji.

Vztah mezi inteligencí a IQ

Dnes je pojem IQ běžně spojován s úrovní intelektu člověka. Jak je to oprávněné? Je možné mít velmi vysoké IQ, ale nikdy se v životě nerealizovat. Zároveň existuje mnoho příkladů, kdy se člověk s průměrným potenciálem na základě IQ testů poměrně úspěšně rozvíjí ve zvoleném oboru.

Co přesně je IQ. Lehkou rukou tvůrců tohoto testu mu byla přidělena kategorie určující úroveň intelektu. Počínaje úvahou o souboru schopností subjektu, které jsou zjišťovány a měřeny pomocí specifického testu.

Zároveň v současné době existuje mnoho technik a metod. „Klasickými“ testy jsou Eysenckův a Wechslerův test, které se používají již desítky let. V psychologii, a to jak ve vědě, tak v praxi, však nemají obecně uznávaný ukazatel lidských intelektuálních schopností.

Všechny testy IQ mají standardizovanou strukturu a skládají se z řady úkolů, položek nebo otázek, které vyžadují, aby se účastník testu soustředil, využil zkušenosti a paměť k porovnání známých údajů a vyvodil zákonitosti. Čím více problémů je vyřešeno správně, tím vyšší je úroveň IQ. Na dokončení testu je vyhrazen určitý čas.

Životní praxe ukazuje, že existují dva typy úrovně intelektu a úroveň, která je určena řešením testu IQ, není v životě jedince dominantní. Je to jako potenciální příležitost uvědomit si, jaké zdroje jsou k dispozici v mozku zkoumané osoby. Pokud však prostředí, ve kterém bude člověk s vysokým IQ vykonávat své činnosti, je pro něj z jakéhokoli důvodu nepříjemné, zůstane jeho IQ číslem přiděleným testem a nebude mít žádný vliv na jeho budoucí růst a rozvoj jako soběstačné osobnosti.

Mnohem důležitější v lidském životě je takzvaný praktický intelekt. To je to, o čem stojí za to mluvit v následujícím vyprávění.

„Test Marshmallow

Tato neobvyklá metoda byla vyvinuta koncem 60. let na Stanfordově univerzitě a jejím autorem byl profesor Walter Michel, který jako první provedl experiment se zephyrem s dětmi.

Experimentátor přivede dítě ve věku 3 až 5 let do místnosti, kde na stole leží chutně vypadající marshmallow, a stanoví mu podmínku – pokud počká na jeho návrat, dostane druhý marshmallow. Pokud ji snědli, než se experimentátor vrátil, nedostali už nic. Poté experimentátor odejde a pozoruje dítě přes zrcadlo umístěné v místnosti.

Děti projevují velkou vynalézavost při překonávání pokušení sníst marshmallow. Někteří z nich schovají samotný marshmallow před zraky a poté se někam schovají – pod stůl, za opěradlo židle, prostě do rohu, aby se na něj nedívali.

Jiné děti naopak zírají na objekt svého „chtíče“. Zatínají pěsti, mnou si ruce a mumlají si pro sebe. Jiní si začnou zpívat nebo pískat písně a motivy, aby odvedli pozornost od sladkosti. Je to zkrátka tak trochu vichřice!

Na neurofyziologické úrovni dochází k závažnému konfliktu. Mezi podkorovou částí mozku, která je zodpovědná za „vášnivé“ impulsy k okamžitému uspokojení touhy člověka. S „chladnokrevnou“ a vypočítavou mozkovou kůrou, která je určena k řízení impulzů do rozhodovacích oblastí mozku.

Mozek dítěte, které se účastní Michellina experimentu, však vůbec nepracuje na potlačení pudu, který vyvolává, jak by se mohlo zdát. Naopak, zvyšuje svou aktivitu, při níž se v mozku vytváří stále více oblastí dalšího vzrušení. Tento střet zájmů vede k dalšímu stresu soustředěnému do čelních mozkových laloků.

Právě čelní laloky mozku jsou zodpovědné za to, aby nedošlo k naplnění spontánních tužeb podkoří, což může v konečném důsledku přinést velké zisky. Čím více konkurenčních oblastí mozku tedy dítě dokáže aktivovat, tím větší je šance, že bude schopno dosáhnout svých dlouhodobých plánů tím, že bude brzdit své momentální impulsy.

Dítě se jen tak „neudrží“. Musí záměrně a vytrvale hledat argumenty, že zdvojnásobení odměny je dobrá věc, udržovat v sobě tuto touhu, čekat na „výhru“ atd.. Právě taková práce na intelektuální úrovni umožňuje, aby se člověk stal co nejefektivnějším.

Experiment je jistě netradiční a děti by mohly být politovány, ale jeho výsledky jsou zásadní. Celá skupina 32 dětí, které se experimentu zúčastnily, byla pozorována.

Když tyto děti vyrostly, ti, kteří dokázali ovládnout své chutě a počkat na svůj druhý marshmallow déle než dvacet minut, dosáhli v dospělosti skutečného úspěchu. Velká odolnost experimentu později vedla k tomu, že tyto děti pokračovaly ve studiu na univerzitě. Dosahovali viditelných úspěchů i po skončení a také vykazovali větší odolnost v náchylnosti k různým druhům závislostí, zlozvykům. Kromě toho tito jedinci vykazovali větší odolnost vůči stresu.

Výsledky u dětí, které snědly marshmallow dříve, byly mnohem nižší. Ve studiu byli průměrní, závěrečné zkoušky skládali špatně. Málokdo má špatné návyky, bývá depresivní a těžko zvládá stresové situace.

Mnoho odborníků se již dlouho domnívá, že tento test je dlouhodobě nejpřesnějším ukazatelem lidské inteligence. Test byl později testován až na 900 subjektech; vzhledem k vyššímu počtu účastníků experimentu nebyl rozdíl v jejich pozdějším životě tak výrazný. To umožnilo některým psychologům tvrdit, že vyvrátili výsledky první studie, ale debata pokračuje dodnes.

Pokud dítě jednoduše nemá rádo marshmallows, nebo není připraven odložit pro sebe touhu po potěšení tady a teď – to není důvod k rozrušení. Životní situace každého z nás jsou jedinečné a osud je nepředvídatelný. Hlavní je mít dítě rád, ale tento experiment může být důvodem k posílení výchovné a pedagogické práce s dítětem.

Testy kreativity podle Alice Torrance

V minulém století, ve šťastných 60. letech, vyvinula jiná badatelka, Alice Torrenceová, „Testy kreativity“, které jsou nyní pojmenovány po něm. Samotné testy jsou stejně jednoduché jako důmyslné. Zde je popis jednoho z nich. Dítěti je předloženo několik geometrických tvarů. k nimž musel přidat, co uznal za vhodné, aby geometrickému obrazci dodal nějaký význam. Přitom se obraz na obrázcích může stát zajímavým, a tedy kreativním, nebo se může ukázat jako jednoduchý a průměrný.

Úroveň kreativity je dána tím, jak originální je výsledný obrázek a jakou má obtížnost. Test vypadá následovně:

Může se zdát, že na tomto testu není nic pozoruhodného. Četné studie provedené odborníky v mnoha zemích však prokázaly, že tato jednoduchá metoda umožňuje předpovědět budoucí úspěchy člověka mnohem lépe než notoricky známé testy IQ a nejen je, ale také výsledky maturitních zkoušek a mínění o člověku mezi jeho vrstevníky. Je to další test s vysokou vypovídací schopností o intelektuálních schopnostech dítěte.

Vliv „digitálního prostředí“ na inteligenci

V návaznosti na téma Torranceova testu se nelze nedotknout současného stavu intelektu mladé generace.

Tentokrát vědec z Jižní Koreje Kyung Hee Kim provedl rozsáhlý výzkum a analyzoval tři sta tisíc testů Torranceova testu provedených s dětmi od jeho vzniku až do současnosti, což zahrnuje padesát let lidského života.

Výzkum ukázal mimořádně zajímavou tendenci: od 60. let až do roku 1984 byl pozorován trvalý nárůst kreativity myšlení dětí, které vykazovaly rok od roku lepší a lepší výsledky. V roce 1984 dochází k nárůstu a hodnoty tvořivosti dětí přestávají růst, což trvá až do roku 1990, poté hodnoty tvořivého myšlení daných dětí trvale klesají a od té doby pokračují.

Na čem v dnešní době závisí rozvoj inteligence dítěte?? Ukazuje se, že vše je jednoduché a složité zároveň. Počátek úpadku tvořivosti se shodoval se vstupem lidstva do nového „informačního věku“ a na mladou generaci se z „modrých obrazovek“ valily snadno dostupné informace, které nevyžadují žádné přemýšlení ani představivost, a s nástupem internetu a nejrůznějších gadgetů se tento proces lavinovitě prohluboval.

Z toho vyplývá, že úroveň rozvoje inteligence dítěte bude nyní do značné míry záviset na tom, zda bude dodržovat „digitální dietu“ a jaké pedagogické postupy budou rodiče dítěte při jeho výchově používat. Pokud je vše založeno na rafinovaných a neosobních informacích oděných do digitálních obrazů, jejich intelektuální rozvoj nepřipadá v úvahu.

Pro plný rozvoj intelektu by rodiče měli minimalizovat čas věnovaný „informacím z obrazovky“ a klást důraz na vzdělávání spojené se získáváním zkušeností z reálného života, další tvůrčí práci, sport a další „reálné“ postupy.

Tento článek vychází z knihy: A. Kourpatovova kniha Komnaty mysli. Zabij toho idiota“, „Šťastné dítě“, „Šťastné dítě“. Univerzální pravidla „a materiály pro práci učitelů a výchovnou praxi zaměstnanců dětského domova Solnyško v Republice Kazachstán“.