Jak přestat všechno kontrolovat

První otázka, která čtenáře může napadnout, je: „Proč musíte přestat všechno kontrolovat??“Schopnost ovládat se, síla vůle a sebeovládání určují vyspělost člověka. Ovládat své potřeby a spontánní reakce znamená předvídat a řídit svůj život – to je klíč k naplněnému životu s co nejmenší nejistotou. Schopnost ovládat značně závisí na tom, zda člověk dosahuje v životě cílů a je efektivní ve své profesi, osobním a společenském životě.

Všichni lidé mají potřebu mít vše pod kontrolou a pomáhá jim to přežít, na úkor toho, co minimalizuje možná rizika. Míra vyjádření této potřeby se však liší. Někdy může překročit rozumné meze a přerůst v naprostou nadvládu, která už člověku nepomáhá, ale překáží.

Touha mít celou dobu prst na tepu, mít moc nad všemi vnitřními i vnějšími procesy je spojena s neustálým strachem, pocitem viny, když se něco nepovede, nespokojeností se sebou samým i se svým okolím, zvýšenou podrážděností.

Přílišní kontroloři neumějí nechat věci uniknout, neschopnost přizpůsobit se neustále se měnící realitěa v případě, že čelí věcem, které nelze ovlivnit (nemoc, smrt, vyšší moc atd.), jsou zcela bezmocní.

Vnitřní kontrola. Mám to pod kontrolou

Zdravý člověk analyzuje své činy, myšlenky a jejich důsledky. Na adresea na základě této analýzy vyvozuje závěry o správnosti či nesprávnosti svých rozhodnutí. S ohledem na to pak upraví své budoucí chování. To je normální, konstruktivní vnitřní kontrola.

Snaha ovládat se, kontrolovat svůj vnitřní stav je pro zralého člověka normální chování.Když však člověk drží své city na uzdě, nedovolí si žádné spontánní projevy a potlačuje svou přirozenost, je to známka destruktivní kontroly. Nenechat své pocity a tělesné projevy bez kontroly se učí už jako dítě. Nadměrní kontroloři obvykle vyrůstají z dětí, které byly za jakékoli emoce zahanbovány („Přestaň plakat – nerozčiluj maminku“), negativně reagovaly na jakékoli spontánní projevy („Chovej se slušně“, „Nekřič – nejsi v lese“) nebo prostě projevovaly malý zájem o pocity a prožitky dítěte. Postupně si takové dítě zvykne na to, že jeho pocity nejsou důležité, a dokonce jsou nebezpečné, protože matka ho může milovat, když pláče, dělá hluk, zlobí atd.. chovat se přiměřeně věku. Člověk se musí naučit přizpůsobit svému okolí a nejlépe přestat cokoli cítit. S tímto postojem vstupuje do dospělosti a považuje potlačení sebe sama, svého já, za jediný účinný způsob interakce s okolním světem. Je to jediný způsob, jak přežít a nenasbírat si hněv a nelibost ostatních, kteří jsou pro něj důležití.

Ukazuje se, že potřeba mít vše pod kontrolou je psychologický obranný mechanismus, který se zrodil v dětství. Je přizpůsobivý od samého začátku.. poskytla příležitost k přežití. Postupně se však vyvinula ve všemocnou kontrolu (psychologický termín označující nevědomé přesvědčení člověka, že může mít vše pod kontrolou) a stala se jediným možným scénářem života a interakce se sebou samým i s ostatními.

Odvrácenou stranou takového chování je nadměrný chlad, výrazná nezávislost a nepřístupnost pro blízký kontakt. Člověk, který má problém vcítit se do sebe, má malou schopnost porozumět druhým a vcítit se do nich. V důsledku toho trpí osamělostí.

Negativní důsledky vnitřní nadměrné kontroly mohou zahrnovat různá psychosomatická onemocnění. Nevyřešené emoce totiž zůstávají v těle v podobě svalových křečí, křečí atd.. Neschopnost reagovat na tělesné signály a nutkání je potlačit může mít také vážné zdravotní následky. Člověk ignoruje hlad, únavu a další potřeby. V důsledku toho jsou často nemocní, trpí nespavostí, poruchami příjmu potravy atd..

Externí ovládání. Ovládám ostatní

Akutní potřeba kontroly se málokdy omezuje na sebe a obvykle se vztahuje i na ostatní. Člověk má pocit, že potřebuje mít pod kontrolou nejen svůj vnitřní stav, ale i celou okolní realitu – držet ruku na tepu všech procesů. To mu usnadňuje vyrovnat se s neznámem, které v něm vyvolává pocit bezmoci a nesnesitelné úzkosti.

Naprostá kontrola se stává způsobem, jak se s těmito bolestnými zážitky vyrovnat. Pokud pečlivě propočítáte všechna rizika a připravíte se na všechny eventuality, můžete být v bezpečí a mít pocit jistoty. Tento vzorec chování je obvykle dominantní u nadměrných kontrolorů. Proto vždy potřebují vědět, kde jsou jejich děti nebo manžel, co dělají jejich podřízení. Jsou připraveni na všechny otázky, které by jim mohly být položeny při pracovním pohovoru; neobejdou se bez plánovače se všemi svými úkoly a úkoly; mají vždy připravena čísla pro případ nouze atd..

Být dobře připraven, umět plánovat a převzít odpovědnost za svůj život není samo o sobě tak špatné. Ale jako všechno v našem životě má i tato nadměrná vnější kontrola druhou stránku: nadměrnou zodpovědnost, perfekcionismus a potřebu kontrolovat ostatní.

Dohlížející a přehnaně ochranářský

Touha po kontrole je často prezentována ve jménu péče.Nadměrný kontrolor se snaží, aby mu nic neuniklo, dbá na to, aby děti udělaly úkoly, manžel obědval, matka koupila správné léky atd..Všichni blízcí jsou obětí přehnané péče a péče, která se maskuje jako kontrola. To jim brání převzít odpovědnost za vlastní život a chyby a zbavuje je samostatnosti. Kontrola vychází z pocitů úzkosti a bezmoci, které vznikají proto, že nadměrně kontrolující člověk nedůvěřuje sobě, svým blízkým ani životu obecně. Vnější realita je pro něj příliš nejistá, od lidí může očekávat jen něco špatného, mohou ho kdykoli zklamat. Ale pokud vše sledujete sami, můžete se trochu uvolnit. Tato osoba zasahuje do života svých blízkých a sleduje vše, co se děje, t.. Mají pocit, že mohou ovlivnit svůj život a chránit se před překvapením.

Ovládání a výkon

Může se také stát, že kontrola nad druhými se nerodí z úzkosti, ale z touhy ovládat životy druhých. ve většině případů není potřeba moci rozpoznána a může vypadat jako touha být ohleduplný a skutečně chtít pomoci.

Vědomí toho, co se děje v životě vašeho partnera, rodičů nebo dětí, vás nejen zbaví zbytečných obav, ale také umožní manipulovat s vašimi dětmi.

Jednoduché otázky „Co se děje??“Kde jsi byl??“Co jsi dnes dělal??“nemusí být upřímným projevem zájmu. Je za tím touha vědět, co se děje v životě někoho jiného, být v kontaktu s tím, co se děje v životě toho druhého. Tato touha ovládat život svých blízkých prostřednictvím péče není nic jiného než manipulace.

Zdravé ovládání a nutkavé ovládání druhých lze snadno rozlišit. Pokud pomáháte a pečujete na oplátku za žádost o pomoc, je to hlavní kritérium pro to, aby to bylo vhodné.

Lidé se sklonem k nadměrné kontrole

1. Lidé s nízkým sebevědomím: tím, že kontrolují a zasahují do života druhých, unikají před strachem, že jsou neviditelní a nedocenění.

2. Lidé s vysokým sebevědomím: Mají sklon dívat se na ostatní svrchu a znehodnocovat je, takže mají tendenci je vychovávat.

3. Narcistické osobnosti: Ovládáním druhých posilují svůj pocit moci a vlastní velkolepost.

4. Rigidní lidé: velmi pomalu se přizpůsobují rychle se měnícím okolnostem, nic je neděsí tak jako neznámé – kontrola se pro ně stává způsobem, jak se vyhnout zbytečnému stresu.

Jak uvolnit sevření

1. Prvním krokem je vidět a uznat to.Zamyslete se nad tím, kolik vnitřní kontroly ve vás je? Držíte se často zpátky, cítíte zábrany??

2. Uvědomte si, jak váš vnitřní kontrolor ovládá vás i vaše okolí. Za tímto účelem si postupně rozeberte jednotlivé oblasti svého života – rodinu, práci, přátele, finance atd.. Všímejte si, kde v těchto oblastech uplatňujete nadměrnou kontrolu. Zamyslete se nad tím, jaké obavy nebo potřeby se skrývají za touhou ovládat sebe nebo své blízké.

3. Pak si udělejte inventuru svého kontrolního chování. Zjistěte, co můžete ovlivnit a kde je kontrolní funkce užitečná a kde naopak škodlivá.

4. Je důležité si uvědomit, že kontrolovat můžete pouze své činy, Reakce a postoje k lidem a událostem. Všechno ostatní, včetně životů ostatních lidí, je mimo kontrolu. Uznávejte proto právo ostatních lidí žít svůj život tak, jak chtějí. Nepředpokládejte, že vaši blízcí jsou bezmocní a bez vašeho kopnutí se planeta přestane točit a život se zastaví. Buďte zodpovědní pouze za sebe a svá rozhodnutí.

5. Poskytnout pomoc, ale nejprve se ujistěte, že to opravdu potřebujete – nenarušujte psychologické hranice svého okolí.

6. Pokud máte silnou touhu mít vše pod kontrolou, zvažte, jaké sekundární výhody z toho máte.Dovolit si ovlivňovat život někoho jiného může být jen další způsob, jak získat jeho úplnou kontrolu. Nebo se můžete považovat za oběť (já ti dávám všechno a ty mi dáváš všechno) a z této pozice obviňovat a manipulovat.

7. Pozorujte se během dne, Jakmile si všimnete, že „sklouzáváte“ k obvyklé kontrolní strategii, zastavte se.

Zdroje:

„Osvobození z pasti spoluzávislosti“ J. A B. Wanhold