Třídy Montessori

Maria Montessori se narodila v Itálii v polovině 19. století a byla první ženou v historii země, která získala doktorát z medicíny.

Do historie se zapsala jako velká pedagožka, která zasvětila svůj život rozvoji a zavádění progresivních metod výuky a výchovy dětí. Její práce byla později nazvána pedagogickým systémem Montessori a její návrhy byly zavedeny v mnoha vzdělávacích institucích po celém světě.

Je autorkou vzdělávacího systému založeného na budování osobnosti dítěte jím samotným a na jeho vnitřním potenciálu. Maria Montessori při pozorování dětí zjistila a důkladně prozkoumala zvláštnosti duševního vývoje dětí – věkovou citlivost (senzitivitu) a absorpční myšlení.

Principy Montessori tříd

Její pedagogický systém je založen na tom, aby se situace co nejvíce přiblížila ideální situaci, kdy se dítě učí samostatně. Systém je trojstranný a zahrnuje dítě, prostředí a učitele. Středobodem systému je dítě.

Kolem dítěte je vytvořeno specifické prostředí, díky němuž má dítě možnost učit se samo tím, že v něm jednoduše žije. Díky vytvořenému prostředí si děti osvojují věku přiměřené dovednosti větší a jemnější motoriky a smyslového vnímání, získávají zkušenosti v životních situacích, zdokonalují se po fyzické stránce, učí se porovnávat a uspořádávat různé věci a jevy s nimi související, získávají poznatky z vlastní zkušenosti.

Úkolem vychovatele je dohlížet na dítě a v případě potřeby mu pomoci. Podstatu Montessori pedagogiky vyjadřuje její motto „Pomoz mi, abych to udělal sám.

Cvičení používaná v každodenním životě

V prvních letech života mají děti přirozenou tendenci se stěhovat. Děti se rády pohybují ve svém okolí, aby se lépe seznámily s předměty kolem sebe a naučily se je smysluplně používat. Systém toto období popisuje jako citlivé období ve vývoji přesnosti pohybu.

Zpočátku jsou všechny pohyby dítěte hbité, často chaotické a bezcílné, chybí jim harmonie. Proces učení zahrnuje aktivní motorické dovednosti. Zvládnutí elementárních činností dětmi se díky cíleně zaměřeným cvičením mění v činnosti kontrolovatelné.

Pro dosažení těchto cílů a zvýšení přesnosti pohybů prováděných dětmi je vytvořeno připravené prostředí, které zohledňuje pohybové potřeby dítěte. V tomto prostředí, odpovídajícím fyzickým možnostem a růstu dítěte, se nabízí řada cvičení, která pomáhají rozvíjet koordinaci a zdokonalovat pohyby. Materiály a věci v prostředí jsou vybrány tak, aby odpovídaly dovednostem používaným v každodenním životě. Smyslem této metody je, aby děti vědomě prováděly činnosti s jasnou představou cíle, ke kterému směřují. Kromě toho by cvičení měla být zábavná a příjemná.

Kromě individuálních lekcí jsou pro děti připravena skupinová a kooperativní cvičení. Tyto aktivity rozvíjejí socializaci dětí a formují dovednost vyjadřovat své názory, požadavky, hledat společná řešení a celkově zvyšují jejich komunikační dovednosti.

Montessori ve svém systému nachází cvičení v každodenním životě, která jsou částečně běžnými každodenními činnostmi. Na činnost dítěte by měl dohlížet dospělý. Později, když se dítě naučí dělat něco samostatně, má pocit vlastní hodnoty a samostatnosti, protože se naučilo dělat důležité každodenní věci samostatně.

Výběr materiálních zdrojů pro aktivity v této oblasti by měl být vhodný z hlediska barev, tvarů, velikostí a atraktivity pro děti. Dítě má rádo zejména ty prvky činnosti, se kterými se setkává ve svém domácím prostředí. Pro velmi malé dítě je cílem samotná činnost – utírá se pouze z touhy utírat, neváže ji na očekávání výsledků. S přibývajícím věkem dítěte se do popředí zájmu dostává výsledek.

Shrňme si cíle, které jsou stanoveny při organizaci činností na základě každodenních aktivit dítěte:

1. Vytvořit v dětech touhu a potřebu po aktivitách na přiměřeném základě.

2. harmonizovat, koordinovat a zdokonalovat jejich chování.

3. Podporovat samostatnost, rozvíjet u dítěte pocit nezávislosti, a tím budovat sebeúctu a sebevědomí.

4. Vštěpovat dítěti smysl pro potřebu interakce s ostatními lidmi v sociálním světě, utvářet vnitřní duchovní svět, vštěpovat porozumění kulturním specifikům a univerzálním sociálním normám chování.

V následujícím článku se seznámíme s některými každodenními aktivitami metody Montessori, které jsou zcela přístupné všem.

zalévání vodou

Cvičení je určeno pro děti kolem tří let, rozvíjí u nich koordinaci pohybu a učí je orientovat se v okolí.

K tomu budete potřebovat následující materiály:

1. konev z průhledného plastu s označením hladiny kapaliny;

2. nádoba se širokým hrdlem;

3. zásobník;

4. hadřík na utírání vody.

Pořadí cvičení. Naplňte konvici obarvenou vodou až po rysku, protože by bylo nepohodlné nalévat vodu až po rysku, pokud je voda plná. Umístěte nádobu a konev vedle sebe. Pořadí na stole aktivit.

Vezměte konvici za rukojeť, zvedněte ji a nakloňte nad nádobu, pomalu nalévejte vodu, dokud není plná. Lehkým, trhavým pohybem se konev vrátí do původní polohy. druhou rukou si vezměte hadr, abyste setřeli kapky vody, které se předtím rozlily. Poté je nutné postavit konev na stůl, vzít naplněnou nádobu a vylít z ní vodu zpět do konve. Poté opět setřete rozlitou vodu hadříkem a postavte nádobu zpět do výchozí polohy.

Cvičenec by měl cvik předvést krok za krokem, nespěchat a pečlivě projít jednotlivé pohyby. Aby dítě projevilo zájem, mělo by všechny kroky provádět s co největším zájmem o to, co dělá. Úvodní část cvičení by neměla být přerušena, dokud dítě nepochopí celý postup.

Učitel by ho pak měl požádat, aby cvičení provedl sám, přičemž by měl sledovat. Jakmile dítě zvládne základní techniky, lze lekci doplnit o některé varianty, například – zvýšit počet nádob nebo použít nádobu s menším otvorem pro nalévání vody, např.

Čištění (otření) kovového povrchu

Cvičení je určeno pro tříleté děti a rozvíjí koordinaci pohybů.

Jako výukový materiál jsou požadovány následující materiály:

1. speciální kapalina nebo gel na čištění kovových dílů a povrchů v nádobě pro jejich skladování;

2. tác přikrytý látkou;

3. krabice vaty;

4. dvě nádoby – jednu na čisticí roztok a druhou na použitou vatu;

5. vyleštěte povrch hadrem;

6. Leštěná část – z mosazi, bez ozdob.

Posloupnost činností. Trenér společně s dítětem připraví prostor, aby vytvořil potřebnou stimulaci pro plnění úkolu. Pracoviště by mělo být uspořádáno tak, aby předměty používané ve třídě byly snadno dosažitelné. Čisticí tekutina by měla být v malé lahvičce, aby velikost lahvičky neztěžovala dítěti manipulaci. Dospělý ji posune směrem k dítěti a rukou ji přidrží nad víkem. Pak ji položí na látku rozloženou pro třídu, otevře víko (odšroubuje ho), nalije do nádoby trochu čisticího prostředku (gelu) a po opětovném uzavření ji vrátí do zásobníku.Pozornost dítěte by měla být upřena na:

1. otevření láhve;

2. nalévání kapaliny;

3. zavírání (šroubování).

Vezměte trochu čisticího prostředku z nádoby s vatou, ukažte ho dítěti a začněte ho pomalu a rovnoměrně otírat rotačními pohyby po rovině mosazné části. Znečištěná vata se vloží do druhé nádoby. Pozornost dítěte by měla být zaměřena na dovednost odebírat čisticí prostředek úměrně ploše vatového tamponu, ne více a ne méně.

Když nastane čas, aby čisticí kapalina na kovy začala působit, instruktor nalije zbývající kapalinu zpět a láhev opět přikryje. po otření povrchu vatovým tamponem ukáže školitel dítěti zbývající nečistoty na něm; otírání vatovým tamponem pokračuje, dokud není povrch po otření čistý.

Pokud k tomu dojde, měl by být pro dítě stanoven přechod k leštění kovového povrchu hadrem nebo hadříkem na leštění kovu. Učitel je vyleští, až se lesknou, a výsledek předvede žákovi. Lékař by měl projevovat zájem o to, co dělá, dělat to pečlivě, beze spěchu a nepřetržitě. Nakonec učitel navrhne, aby žák udělal totéž s jiným kovovým předmětem, a pozoruje, co žák dělá.

Tato aktivita umožňuje dítěti nejen naučit se kroky a jejich sled, které zlepšují koordinaci pohybu, ale také vytvořit příčinnou souvislost v krocích a činnostech prováděných během cvičení.

Na konci hodiny by měl školitel ukázat, jak uklidit použité předměty a materiál, uklidit je a místo, kde se hodina koná. Teprve pak lze lekci považovat za ukončenou.

V budoucnu je možné lekci zkomplikovat použitím menších, buď deformovaných, nebo zdobených kovových předmětů. V praxi to mohou být příbory nebo kliky dveří.

Udržování a péče o řezané čerstvé květiny

Třída je určena pro děti od 3 let. Aktivita formuje estetiku, koordinaci pohybů, obecné znalosti dítěte o podmínkách pěstování rostlin a seznamuje se způsoby tvorby kytice.

Pro výuku budete potřebovat:

1. čerstvě řezané čerstvé květiny;

2. malý kbelík;

3. lopatka na odpadky;

4. nůžky;

5. konev;

6. Několik váz různých velikostí a tvarů;

7. položte látku na tác na podestýlku;

8. kontejner na „výrobní odpad“;

9. tkanina.

Postup s dítětem. Připravte s dítětem prostor pro činnost, postupujte pomalu a část práce udělejte sami, aby dítě zůstalo zaujaté tím, co se chystá dělat.

Učitel rozloží na flanel nastříhané květiny a další předměty umístí do zorného pole dítěte – jejich uspořádání usnadňuje dítěti pokračovat v učení.

Na žádost školitele dítě naplní konvičku vodou do poloviny. Společně s dítětem vyberte vhodnou vázu na květiny. Učitel vezme do jedné ruky konvičku, druhou rukou vezme přeložený hadr a lehce ho přitiskne na přední stranu konvičky, aby na něj stékaly kapky vody, a nalije do vázy tolik vody, kolik je potřeba pro řezané květiny. Poté dítěti ukážete množství vody ve váze, aby pochopilo, kolik vody květiny potřebují. Vodu, která se vylila na hadřík, učitel setře.

Poté instruktor vezme květy jeden po druhém, odstraní spodní listy, pak nakloní konec stonku a vloží je do vázy a pokračuje, dokud ve váze nevznikne kytice. Vezměte si na lekci dostatek květin, aby dítě mohlo samo provést všechny kroky s jinou vázou. Na konci hodiny je místo cvičení společně s trenérem uklizeno.

V lekcích lze pokračovat i poté, co květiny ve váze nějakou dobu leží. Další formou lekce by mohla být verze kytice s použitím podložky namočené ve vodě, do které se připínají květiny.

V každodenní praxi budou tyto činnosti užitečné při výzdobě slavnostního stolu nebo místnosti pro nějakou příležitost, například narozeninovou oslavu.

Prostor nám neumožňuje představit úplnost metod Montessori pedagogiky, ale je docela dobře možné využít tyto informace k tomu, abychom se pokusili s dítětem pracovat a následně pokračovat v jeho rozvoji tímto směrem. Praxe pedagogiky Marie Montessori vede k procesu seberozvoje nejen dítěte, ale i dospělého, který tyto metody praktikuje, a přináší jeho duchovní dispozice, aby porozuměl dítěti a dokázal se na vývoj a učení dítěte dívat jiným způsobem.

Tento článek je sestaven na základě knih: B. . Metodika raného učení Marie Montessori Dmitrijevové. Od 6 měsíců do 6 let“, „Pedagogika Montessori“ a materiály učitelů a pedagogické praxe pracovníků Dětského domova „Solnyško“ RK.