10 nejslavnějších obrazů Leonarda da Vinciho

Leonardo da Vinci je génius, který dokázal uspět v různých oborech, je známý jako talentovaný vynálezce, vědec, architekt, sochař a spisovatel. Největšího úspěchu však tento geniální představitel italské renesance dosáhl v malířském umění. Přestože počet dochovaných obrazů je malý, kvalita jeho uměleckého přínosu světové kultuře je obrovská. Da Vinciho dílo představuje díky jeho detailní znalosti lidské anatomie a mistrovskému ztvárnění světla na plátně významný krok směrem k realismu. Jeho dílo mělo přímý vliv na další vývoj malířství v Evropě i daleko za jejími hranicemi. Zde je deset Da Vinciho nejslavnějších děl.

Přehled nejslavnějších obrazů Leonarda da Vinciho

Nominace	místo	Práce	hodnocení
Přehled nejslavnějších obrazů Leonarda da Vinciho	10	Klanění mudrců	4.5
9	Madonna Litta	4.5
8	Zvěstování	4.5
7	Madona a karafiát	4.6
6	Svatá Anna s Madonou a dítětem Kristem	4.7
5	Portrét Ginevry de Benchi	4.7
4	Jan Křtitel	4.7
3	Dáma s erminem	4.8
2	Madona ve skalách	4.9
1	Mona Lisa	5.0

Klanění mudrců

Hodnocení: 4.5

Toto rané dílo bylo namalováno v roce 1480 na objednávku augustiniánských mnichů z kláštera San Donato ve Scopetu nedaleko Florencie. Toto dílo mělo být namalováno na hlavním oltáři v klášteře, ale nebylo dokončeno, protože umělec odjel do Milána. Tento obraz zobrazuje známý výjev z evangelia: tři mudrci, které provází hvězda, přicházejí do Betléma, aby předali dary novorozenému Kristu. Na plátně jsou také poutníci obklopující Marii s dítětem a jezdci v pozadí.

Kompozice díla působí velmi harmonicky, centrální část je uzavřena do trojúhelníku, jehož vrcholem je hlava Ježíšovy matky. Od ostatních postav se odlišuje svým klidem a mírumilovnou pózou. Aby zdůraznil hlavní postavu, da Vinci mírně narušil perspektivu, takže se Madona s dítětem jeví o něco větší. Mladý muž stojící vpravo je sám autor v mladém věku (v době vzniku obrazu mu bylo asi 30 let), jak se domnívají historici umění.

Madonna Litta

Hodnocení: 4.5

Tento obraz vděčí za svůj moderní název milánské rodině Litta, která jej vlastnila po několik století. Da Vinci ji původně namaloval pro milánské panovníky. Obraz ženy držící v náručí dítě byl velmi oblíbeným námětem na obrazech z konce 15. a počátku 16. století. Madonna Litta vyniká mezi díly slavného umělce harmonií forem, symetrií kompozice i vyvážeností světla a stínu.

Obraz je velmi emotivní dílo, které obsahuje implicitní, ale pro pozorného diváka srozumitelný význam. Soudě podle nití na oděvu ženy byly speciální kojící řezy, které byly v té době běžné, již chráněny, tj. dítě bylo ve fázi odstavení. Matka však zřejmě nevydržela žalostný pláč dítěte, narychlo mu strhla stehy a nakrmila ho. V levé ruce dítěte je vidět brouk. Je známo, že da Vinci miloval ptáky a že v jeho umění symbolizovali lidskou duši.

Zvěstování

Hodnocení: 4.5

Mladý Leonardo da Vinci ji vytvořil v ateliéru, kde studoval u malíře Andrey del Verrocchia. Tento obraz vychází ze zjevení archanděla Gabriela Panně Marii, které je popsáno v evangeliu, když jí oznamuje, že byla vyvolena, aby se stala matkou Krista. Nebeský posel drží v levé ruce bílou lilii, která symbolizuje Mariinu čistotu. Do pozadí autor umístil rozlehlou krajinu s řadou stromů, horami a řekou v dálce, po které plují lodě. Toto rozhodnutí, na rozdíl od tradičního zobrazení této biblické události v interiéru, pomohlo zintenzivnit dojem a podtrhnout vážnost okamžiku.

Ačkoli patří k da Vinciho raným dílům, již z něj je cítit da Vinciho individualita a vrozený talent. Byl jedním z prvních umělců své doby, který věnoval takovou pozornost krajině v pozadí, a nikdo jiný nedokázal tak pečlivě a realisticky nakreslit záhyby na drapériích.

Madona a karafiát

Hodnocení: 4.6

Toto dílo vytvořil da Vinci v době, kdy se již stal samostatným umělcem a měl vlastní ateliér, jak dokládají florentské dokumenty. Podle poznámek malíře a spisovatele Giorgia Vasariho, Leonardova současníka, byla Madona s karafiátem určena pro papeže Klementa VII.

Obraz ukazuje kontrast mezi klidnou, oduševnělou matkou a spontánním, energickým dítětem, které se snaží dosáhnout na květinu ve své ruce. Červený karafiát, který tolik upoutá pozornost dítěte, naplňuje scénu dramatem, neboť v kontextu dobové náboženské symboliky představuje budoucí utrpení Páně. Barvy Madonnina oděvu ladí s hornatou krajinou v pozadí a technika sfumato vytváří na její tváři dojem odtažitosti.

Svatá Anna s Madonou a dítětem Kristem

Hodnocení: 4.7

Obraz byl namalován na objednávku florentského kostela Santissima Annunziata jako horní oltářní obraz. Ikonografický styl, který se zde používá a který se nazývá „Annina trojice“ a zobrazuje Pannu Marii s její matkou Annou a dítětem Kristem, pochází do Itálie ze severní Evropy, kde se rozvinula tradice uctívání svaté Anny. Je těžké si nevšimnout originality, s níž Leonardo uspořádal tři postavy námětu: Maria sedí Anně na klíně a ta se chystá vzít svého syna do náruče, když se snaží osedlat jehně. Při tvorbě tohoto díla se autor výrazně odchýlil od tradic, které zavedli jeho předchůdci. Protože se mu nelíbilo stáří a s ním spojené chřadnutí, je Kristova babička zobrazena jako krásná mladá žena, jejíž věk je sotva znatelný. Navíc zde není žádná náboženská vážnost a prostředí je zobrazeno jako intimní, dokonce se špetkou humoru.

Centrální skupina je vizuálně vepsána do pyramidy, což vytvořilo pocit celistvosti kompozice. Je také zdůrazněna použitím světlých a kontrastních barev. Usmívající se tváře jsou podbarveny lehkým sfumatem, typickým pro Da Vinciho styl. Postavy jsou vůči divákovi ve vyvýšené pozici, což zdůrazňuje jejich vyvolenost, jejich určení k vyššímu cíli.

Portrét Ginevry de Benchi

Hodnocení: 4.7

Jeden z Leonardových raných obrazů, pravděpodobně na objednávku benátského státníka Bernarda Bemba. Zobrazuje básnířku Ginevru d’Amerigo de Benchi, Bernardovu platonickou lásku. V této době byl malíř stále pod vlivem svého učitele Verocchia a oblíbené školy holandských malířů, což se projevilo v přísnosti linií, nerealisticky hladké a podivuhodně bledé pleti a omezené barevnosti. Dívčina tvář výrazně kontrastuje s jalovcovým keřem v pozadí. Italský výraz pro jalovec (ginepro) je souznačný s jejím jménem. Netypický renesanční portrét ženy v exteriéru. V té době bylo běžné malovat dámy v interiéru.

Odborníci, kteří obraz viděli poprvé, měli o jeho atribuci jisté pochybnosti, protože da Vinci kladl velký důraz na ruce a tato je spíše prsní. Následně se však ukázalo, že byla zkrácena (pravděpodobně měla poškozený zadek). Dokládá to jak náčrt rukou ženy, který se shoduje s portrétem, tak věnec namalovaný na zadní straně obrazu, na němž zřetelně chybí kousek.

Jan Křtitel

Hodnocení: 4.7

Jan Křtitel je jedním z Da Vinciho posledních mistrovských děl. Na rozdíl od jiných děl umělce, který rád obklopoval biblické postavy bohatou přírodní krajinou. Pevné tmavé pozadí však velmi dobře vyjadřuje postavu Jana, která mimochodem absolutně neodpovídá obecně přijímanému kánonu. Místo asketického staršího muže nebo muže středního věku s přísným výrazem zde vidíme žensky vyhlížejícího mladého muže s jemným, tajemným úsměvem, podobným úsměvu Jocondy, a prameny upravených vlasů spadajících na ramena.

Nicméně má také všechny známé atributy svatého Jana: vlněné roucho, tenký rákosový kříž, ukazováček ukazující k nebi. Jeho vzorem je Salaio, který byl v té době Leonardovým žákem. Styl obrazu naznačuje, že malíř byl jedním z iniciátorů manýrismu, který se později stal velmi populárním v západoevropském umění.

Dáma s erminem

Hodnocení: 4.8

Podle nepřímých historických důkazů se jedná o portrét Cecilie Gallerani, milenky milánského vévody, který da Vinciho díla podporoval. Dívka je oblečena do šatů, které byly na svou dobu poměrně jednoduché, na hlavě má průhledný klobouk a čelo jí zdobí jemné pončo. Na rozdíl od většiny portrétistů patnáctého století Leonardo raději nemaloval lidi přísně z profilu nebo z celého obličeje, ale v mírném půlobratu s hlavou otočenou na druhou stranu, což oživuje postavu a zvýrazňuje linii ramen a krku. V případě této malby to také dodávalo obrazu ženy nádech tajemství.

Cecilie drží bílého ermína. Kočky tehdy nebyly mezi italskou šlechtou příliš rozšířené a mnozí chovali tato exotická zvířata jako domácí mazlíčky. Vzhledem k umělcově zálibě v symbolice je zde ermin nejspíš zobrazen z nějakého důvodu. Řecký výraz pro vichřici je Gallerani. Kromě toho je ermin známý jako symbol čistoty (z hlediska dvorské morálky mohla být dáma oblíbenkyní mocného šlechtice, a přitom zůstat formálně neposkvrněná, na rozdíl od kurtizán).

Madona ve skalách

Hodnocení: 4.9

Obraz Madona se skalami byl namalován pro umístění nad oltářem v kapli San Francesco Grande v Miláně. Téma odpovídá apokryfnímu Jakubovu evangeliu, které vypráví o setkání Marie s Kristem a Janem Křtitelem, jehož matka ho ukryla na poušti, když Herodes vyvraždil betlémské děti. Umělec mistrovsky propojil postavy do jedné kompozice pomocí gest a postojů. Kamenná jeskyně slouží jako pozadí, které vytváří tajemnou a mystickou atmosféru a připomíná tradiční betlém v jeskyni.

Čtyři postavy na plátně jsou harmonicky uzavřeny do pyramidy, jejich obrysy jsou zjemněny jemnou hrou světla a stínu. Obě díla jsou pro da Vinciho tvorbu typická. Využíval také stíny, které krásně vykreslovaly hloubku a objem. Tento obraz existuje ve dvou verzích. První z nich mniši nepřijali, protože neodpovídalo církevní tradici (chyběla svatozář, kříž a některé další detaily), a proto Leonardo nechal své žáky namalovat druhé plátno, ale sám se na něm podílel jen minimálně.

Mona Lisa

Hodnocení: 5.0

„Portrét paní Lisy del Giocondo“ je považován za vrchol celého díla Leonarda da Vinciho a za nejlepší příklad italské renesanční malby. Obraz je navíc v současnosti jedním z nejznámějších a nejrozpoznatelnějších na celém světě. Historici umění dospěli k závěru, že portrét představuje Lisu Gherardiniovou, manželku florentského obchodníka s hedvábím. Podle současníků zaujímal tento obraz v Leonardově životě zvláštní místo – umělec se obvykle zdráhal pracovat na zakázku, ale Moně Lise věnoval téměř všechen svůj čas, i když byl zaneprázdněn prací na jiných dílech. Snažil se o dokonalost, využil všech svých zkušeností a vrozeného talentu.

Kompozice a barevnost obrazu jsou uznávány jako příkladné a je zde také nejlépe využita jedinečná technika sfumato, která plátno naplňuje rozptýleným světlem a tvář ženy se tak zdá být téměř živá. Neobvyklý, oči sledující pohled „Giocondy“ a její lehký, záhadný úsměv přitahují pozornost nejen odborníků na umění, ale i psychoanalytiků. Sigmund Freud ji popsal jako diskrétní i svůdnou, milující i ohrožující. Intelektuální duchovnost tváře na portrétu je zarámována do fantaskní horské scenérie v dálce.