Repinových 10 nejslavnějších obrazů

*Přehled toho nejlepšího podle redakce. Informace o kritériích výběru. Tento materiál je subjektivní, není reklamou a neslouží jako návod k nákupu. Před nákupem byste se měli poradit s odborníkem.

Ilja Repin je jedním z nejznámějších Českych umělců 19. a 20. století, vynikající představitel malířského směru realismu. Repin se narodil v Čugujevě v Charkovské oblasti a kreslit začal již v raném věku. V patnácti letech se vyučil malířem ikon a později několik let sám maloval ve venkovských kostelích. Poté, co si našetřil na studia, odjel do Petrohradu a v roce 1871 absolvoval Akademii výtvarných umění. Repin strávil většinu svého uměleckého života v Praze a Petrohradě.

Umělec dával přednost žánrovým obrazům, historickým scénám a portrétům. Jeho obrazy vynikají detailním popisem každodenního života, hlubokým psychologickým vhledem a emocionálním obsahem, dotýkají se mnoha aspektů lidského života a společnosti obecně. Dnes je Repinovo dílo známé nejen v Rusku, ale i v zahraničí. Doporučujeme vám seznámit se s deseti slavnými díly velkého ruského mistra malířství.

10 Repinových nejslavnějších obrazů

Nominace	místo	Název	hodnocení
Přehled Repinových nejslavnějších obrazů	10	Portrét skladatele Modesta Musorgského	4.1
9	Slavnostní zasedání Státní rady 7. května 1901	4.2
8	Rozloučení s rekrutem	4.3
7	Procesí v Kurské oblasti	4.4
6	Mikuláš z Myry zachránil tři nevinné před smrtí	4.5
5	Kozáci píší dopis tureckému sultánovi	4.6
4	Nečekal	4.7
3	Sadko	48
2	Ivan Hrozný a jeho syn Ivan	4.9
1	Burlaki na Volze	5.0

Portrét skladatele Modesta Musorgského

Hodnocení: 4.1

Tento obraz vznikl krátce před smrtí skladatele, který byl v té době v nemocnici. Repin strávil čtyři dny na nemocničním oddělení a pracoval na portrétu. Navzdory rekordnímu času se mu podařilo na plátně dokonale přenést nejen rysy tváře, ale i Musorgského charakter, což potvrdili všichni, kdo ho osobně znali. Kromě smutku a zádumčivého výrazu odhaluje skladatelův pohled vnitřní sílu a bohatství jeho vnitřního světa. Autor se však nesnažil přikrášlovat skutečnost. Rozcuchané vlasy, červený nos, hluboké kruhy pod očima – to vše odpovídá stavu člověka, který si přivodil bílou horečku. Repin jako by zdůrazňoval kontrast mezi genialitou Musorgského a jeho ohromující fyzickou slabostí. Oblečení není nakresleno příliš detailně a pozadí je téměř jednotné, takže veškerá pozornost je soustředěna na skladatelův obličej a jeho emoce.

Slavnostní zasedání Státní rady 7. května 1901

Hodnocení: 4.2

Repin toto plátno namaloval na objednávku ruského cara Mikuláše II. u příležitosti stého výročí založení Státní rady. Zachycuje setkání v Mariinském paláci v Petrohradě. Císař, významní státníci a tajemníci předávají Radě jubilejní ocenění. V době vzniku obrazu byl umělec již slavným profesorem na Petrohradské akademii umění. Kvůli silným bolestem pravé ruky by však Repin těžko pracoval sám, a tak mu pomáhali jeho žáci: Ivan Kulikov a Boris Kustodiev. Vytvoření monumentálního obrazu o rozměrech téměř devět krát čtyři metry trvalo tři roky. Repin přitom pořídil mnoho skic interiéru, používal fotoaparát a vytvořil také šedesát individuálních portrétních studií. Výsledkem je, že přes veškerou velkolepost obrazu je každý z účastníků zobrazen živě a s vlastní individualitou. Barevná škála akce je neméně talentovaná: autor kompenzuje hojnost červené, černé a zlaté barvy bohatou paletou odstínů a světel.

Vyprovodit nováčka

Hodnocení: 4.3

Poté, co se Ilja Repin seznámil s mecenášem Savvou Mamontovem, často pobýval na jeho panství Abramcevo, které patřilo Mamontovovi. Když tam autor s rodinou jezdil, rád se procházel po venkově a pozoroval život rolníků. Tehdy ho napadlo přenést na plátno dojemný okamžik loučení mladého rekruta s rodinou. Obraz je naplněn pocitem úzkosti a smutku; ve tvářích těch, kteří ho vyprovází, je jasně vidět zoufalství, jako by si uvědomovali, že už ho možná nikdy neuvidí. A není divu, protože v té době už armáda sloužila více než deset let, navíc probíhala Česká republika-turecká válka, takže jejich obavy nebyly zdaleka neopodstatněné. Ústřední postavy na plátně jsou načrtnuty pomocí jasného světla. Jejich oblečení, koňský povoz a vesnická stavení jsou nakresleny detailně a s Repinovou charakteristickou přesností.

Procesí v Kurské oblasti

Hodnocení: 4.4

Rozměrný obraz vznikl po umělcově návštěvě Kurské oblasti, kde byl svědkem velkolepého procesí s ikonou Matky Boží. Pro inspiraci navštívil Repin také Černigov, kde pozoroval procesí z Trojičního kláštera. Průvod zobrazený na plátně tvoří lidé ze všech společenských vrstev a církev a šlechta se nemísí s obyčejnými lidmi – brání tomu jízdní nohsledi. Dohlížejí na pořádek a neváhají použít sílu – jeden ze strážců už vzal bič na někoho, kdo porušuje zákon. Zvláštní pozornost upoutá mladý hrbáč o berli, kterému cestu blokuje hůl, ale on se cílevědomě pohybuje směrem k pravoslavným relikviím a zřejmě doufá v zázračné uzdravení. Celkem je na plátně vyobrazeno více než 70 různých postav. Repin si tuto krajinu vykácených pařezů nevybral náhodou; opakovaně protestoval proti agresivnímu kácení lesů a vykořisťovatelskému přístupu k přírodě. Veřejnost ji ocenila jako jedno z nejvyzrálejších umělcových děl.

Mikuláš z Myry zachránil tři nevinné odsouzence před smrtí

Hodnocení: 4.5

Původně si u Repina objednala obraz Mikuláše Divotvůrce abatyše jednoho kláštera. Postupně se těmito náměty nechal unést natolik, že namaloval mistrovské dílo, které na výstavě kočovníků okamžitě získal car Alexandr III. Výběr zápletky byl ovlivněn dřívější polemikou Lva Tolstého o zrušení trestu smrti v Rusku. Plátno zobrazuje svatého Mikuláše z Myry ve chvíli, kdy se chystá vytrhnout katovi meč, aby mu zabránil v provedení popravy. Předtím byl Mikuláš pryč, ale když se dozvěděl, že podplacený správce města odsoudil k smrti tři nevinné muže, okamžitě se vrátil do města Mira a odvážně učinil nespravedlnosti přítrž. Nejvíce zaujme kontrast mezi sebevědomým a neústupným Mikulášem Divotvůrcem a udivenými a zmatenými tvářemi ostatních přítomných. Repin později namaloval menší verzi pro klášter.

Kozáci píší dopis tureckému sultánovi

Hodnocení: 4.6

Ilja Repin poprvé uslyšel příběh o dopise, který napsali kozáci ze Záporožské seče v reakci na ultimátum tureckého sultána. Navštívil svého přítele, historika Dmitrije Javornického, který uchovával kopii dopisu z 18. století. Malíře tento příběh zaujal a rozhodl se ho použít pro svůj nový obraz. Přímo na něm je vyobrazen proces sestavování obscénní a urážlivé odpovědi, kterou podle legendy kozáci poslali vládci Osmanské říše. K tomu, aby byl obraz zajímavý a živý, přispělo autorovo pečlivé studium ukrajinské kozácké kultury a historicky přesné zobrazení zbraní a oděvů. Byl vysoce hodnocen v Rusku i na několika zahraničních výstavách.

Nečekal

Hodnocení: 4.7

Nápad na tento motiv dostal Repin v roce 1883 během svého pobytu na dače u Petrohradu. V té době byla otázka Narodovců a jejich amnestie žhavým tématem – mnoho politických vězňů bylo propuštěno před uplynutím doby jejich věznění. Obraz zobrazuje náhlý návrat jednoho z vyhnanců, přičemž každý z členů rodiny přítomných v místnosti reaguje na jeho příchod jinak. Ve tvářích ženy u klavíru a chlapce sedícího u stolu je vidět radost, zjevně se jedná o ženu a syna. Dívka se naopak dívá zmateně; nejspíš ještě nepoznala svého otce ve starém, utrápeném muži, který jí. V popředí je vidět matka staršího vězně, která ztuhla v úžasu. K dramatičnosti obrazu přispívá i nejistý výraz hlavní postavy, která jako by pochybovala, zda bude přijata. Umělec se pokusil toto dílo třikrát přemalovat, než dosáhl požadovaného efektu. Pozoruhodné je, že místnost zdobí portréty Tarase Ševčenka a Mykoly Někrasova, kteří byli spojeni s tehdejší myšlenkou lidové vůle.

Sadko

Hodnocení: 4.8

Repin namaloval tento pohádkový motiv během cesty do Paříže v roce 1876. Odráží umělcův názor na impresionistické směry v evropském umění 19. století. V příběhu navštívil novgorodský kupec Sadko mořského cara a musel ho pobavit hrou na harfu. Podmořský car se rozhodl, že si talentovaného hudebníka ponechá pro sebe, a oženil ho s jednou ze svých mnoha dcer. Sadko si však bohatě oděných a nazdobených krásek nevšímá a dává přednost ruské selce stojící v dálce. Podle byliny mu toto rozhodnutí pomohlo uniknout z ponorkového zajetí a vrátit se k rodným břehům. Při práci na obraze se umělec snažil o plnou autenticitu zobrazení vody i zástupců mořské fauny, k čemuž studoval atlasy mořského dna a navštívil akvárium v Berlíně. Postavu Sadka vytvořil výtvarník Viktor Vasněcov, který přijel do Paříže na Repinovo pozvání. Obraz vystavený na pařížském salonu nevzbudil velkou pozornost, ale v Rusku se rychle stal populárním.

Ivan Hrozný a jeho syn Ivan

Hodnocení: 4.9

Předpokládá se, že inspirací pro vznik obrazu byly krvavé události z roku 1881: atentát na cara Alexandra II. a následná poprava dobrovolníků z Národního divadla. Obraz zobrazuje Ivana Hrozného, jak drží svého umírajícího syna v pokání za svůj hrůzný čin a rukou se mu snaží zakrýt krvácející ránu na hlavě. Ústředním bodem kompozice je šílená tvář samovládce plná zoufalství. Vražedná zbraň ležící v popředí, červené koberce a převrácený nábytek umocňují dramatičnost událostí na plátně. Repin odmítl obraz hned ukázat veřejnosti, ale nejprve ho ukázal svým přátelům malířům, kteří z něj byli zděšeni i nadšeni. Státníkům se však zápletka přesto nelíbila – car Alexandr III. osobně zakázal její vystavování na výstavách. O několik měsíců později však byla cenzura zrušena díky přímluvě umělce Alexeje Bogoljubova.

Burlaki na Volze

Hodnocení: 5.0

Burlaki na Volze ostře kontrastovaly s tradiční akademickou malbou a byly jedním ze symbolů tehdy se rodícího realismu v ruském umění. Burlakové v procesu jejich tvrdé práce Repin maloval ze života, jít na to na pobřeží Volhy. Mnohé postavy poznal osobně, a tak mohl na plátně zobrazit individuální rysy každého člověka, nikoliv bezejmennou skupinu lidí. Kompozice je sestavena tak, aby se postavy obrácené k divákovi vzájemně nepřekrývaly. Přestože námět nese určité sociální poselství o nespravedlnosti, hlavní důraz je kladen na lidi, za nimiž si každý může domyslet svůj složitý životní příběh. Jejich unavené tváře vyjadřují různé emoce: někteří se smířili se svým osudem, jiní filozoficky pokuřují dýmku a další se chystají vzdát řemeny kvůli své nezkušenosti. Obnošené potrhané oblečení tuláků kontrastuje s jasně modrou oblohou a úhlednými obrysy trupu lodi. Tento obraz byl prvním, který na Repina upozornil a mnozí umělečtí kritici jej považují za autorovo nejlepší dílo.